Rt 3808/1930
Podstatou přečinu maření exekuce není zcizení věci osobou, jež jinému něco dluhuje, nýbrž takové zcizení tresce se podle §§ 1 a 2 zákona čís. 78/1883 říšského zákona jen tehdy, stalo-li se za exekuce alespoň hrozící a za účelem, by uspokojení věřitele z části nebo zcela bylo, zmařeno.

Ke všem těchto náležitostem musí se nésti i úmysl spoluviníka na tomto přečinu; nestačí jeho vědomí, že prodatel má nějaký dluh, nýbrž se vyhledává, by věděl i o jeho záměru, změniti při hrozící exekuci z části nebo zcela uspokojení věřitele.

Spoluvina na maření exekuce zaplacením nedoplatku kupní ceny po soudní obstávce.

(Rozhodnutí ze dne 13. března 1930, Zm II 284/29.)

Nejvyšší soud jako soud zrušovací v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného Karla P-a do rozsudku Krajského soudu trestního v Brně ze dne 21. června 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu podle §§ 197, 199 a), 200, 203 trestního zákona, zločinem nedokonaného podvodu podle §§ 8, 197, 200, 203 trestního zákona a přečinem spoluviny na maření exekuce podle § 5 trestního zákona a § 1 zákona ze dne 25. května 1883, čís. 78 říšského zákona, zamítl, pokud čelila proti výroku, jímž byl obžalovaný uznán vinným přečinem spoluviny na maření exekuce podle § 5 trestního zákona a § 1 zákona čís. 78/1883, spáchaným tím, že zaplatil Josefu K-ovi nedoplatek kupní ceny soudně obstavené ve prospěch pozůstalosti po Adolfu K-ovi ve výši nejméně 9.450 Kč (druhá část bodu IV. rozsudkového výroku). Naproti tomu vyhověl zmateční stížnosti obžalovaného potud, že zrušil jako zmatečný: výrok, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem spoluviny na maření exekuce podle § 5 trestního zákona a § 1 zákona čís. 78/1883, spáchaným koupí pozemků vložky čís. 1864, 1867, 1874, 1875 a 1876 obce D. K. od Marie G-ové a Josefa K-a (první část IV. výroku rozsudkového); dále výrok, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem nedokonaného podvodu podle §§ 8, 197, 200, 203 trestního zákona (bod II. výroku rozsudkového) v celém rozsahu; a výrok, jímž byl zločin podvodu spáchaný křivým svědectvím (bod I. rozsudkového výroku) kvalifikován podle § 200 a 203 trestního zákona; dále zrušil podle § 290 trestního řádu z moci úřední i výrok, jímž byl spoluobžalovaný Josef K. uznán vinným zločinem podvodu křivým svědectvím (bod I. rozsudkového výroku) ve příčině kvalifikace podle §§ 200 a 203 trestního zákona; zároveň zrušil i výrok o trestu obžalovaného Karla P-a, Josefa K-a a výroky s ním související a věc vrátil prvnímu soudu, by ji v tomto rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Z o d ů v o d n ě n í :
Napadený rozsudek jest ve svých základech pochybený, pokud se po stránce subjektivní spokojuje se zjištěním, že obžalovanému jako kupiteli nemovitosti bylo známo, že prodatelé dluhují pozůstalosti Adolfa K-e 100.000 Kč. Podstatou přečinu maření exekuce není zcizení nemovité věci osobou, jež jinému něco dluhuje, nýbrž takové zcizení tresce se podle §§ 1 a 2 zákona čís. 78/1883 říšského zákona jen, stalo-li se za exekuce alespoň hrozící a za účelem, by uspokojení věřitele z části neb zcela bylo zmařeno. Ke všem těmto náležitostem musí se nésti i úmysl spoluviníka na tomto přečinu a nestačí jeho vědomí, že prodatel má nějaký dluh, naopak se vyhledává, by věděl i o jeho záměru, zmařiti při hrozící exekuci z části nebo zcela uspokojení věřitele. Leč právě tyto pro skutkovou podstatu spoluviny na onom přečinu nezbytné složky napadený rozsudek pomíjí a právem vytýká proto zmateční stížnost z hlediska důvodu zmatečnosti čís. 5 § 281 trestního řádu tuto vadu, poukazujíc k tomu, že při dojednání kupu nebyla pohledávka 100.000 Kč nijak vzata v úvahu. Skutečně jest připustiti, že by tato okolnost pro posouzení subjektivní stránky mohla míti důležitý význam, neboť, věděl-li stěžovatel jen o jsoucnosti této pohledávky, mohl vždy předpokládati, že prodatelé ji vyrovnají z kupní ceny za nemovitosti nebo jinak ze svého majetku; kdyby však při dojednání kupní smlouvy byla přetřásána okolnost, že prodatelé na sebe vzali závazek, že bude pohledávka hypotekárně pojištěna tak, že jí nesmí předcházeti nic jiného, než zbytková pohledávka O-ské záložny v D. K. ve výši 60.000 Kč, byla by po případě tato skutečnost způsobilou vzbuditi u stěžovatele vědomí, že koupí nemovitostí přispívá k bezpečnému vykonání činu podle § 1 zákona čís. 78/1883 říšského zákona zapovězeného. Leč soud nezabývá se ani s touto okolností, ani nezjišťuje jinak konkrétní okolnosti, z nichž by bylo lze usuzovati na takový úmysl nebo na vědomí obžalovaného; bylo proto již z toho důvodu tento výrok zrušiti jako zmatečný.

Podstatně jinak má se věc ve příčině spoluviny na maření exekuce zaplacením nedoplatku kupní ceny ve výši 9.450 Kč po soudní obstávce. V tomto případě zjišťuje soud, že Josef K. ještě dne 23. března 1926 prohlásil Dr. Metoději F-ovi, že splátky z 1. dubna a 1. května 1926 stěžovatelem ještě nebyly zaplaceny, že však stěžovatel v příkrém rozporu s tímto prohlášením dopisem ze dne 7. dubna 1926 Dr. F-ovi sdělil, že celý nedoplatek kupní ceny zaplatil již dne 28. února 1926; že však toto tvrzení neodpovídá pravdě, poněvadž nezaplacené splátky činily při nejmenším ještě 9.450 Kč (správně snad 9.200 Kč) a byly zaplaceny v době od 3. dubna do konce října 1926. Na tomto podkladě dospívá soud k závěru, že bylo úmyslem stěžovatelovým, zaplacením obstaveného nedoplatku kupní ceny umožniti spoluobžalovaným zmaření exekuce pozůstalosti po Adolfu K-ovi.

Tvrzení stížnosti, že podle správného výkladu zákona ručí stěžovatel po doručení soudní obstávky jen soukromoprávně, jest poukázati k tomu, že tu nejde prostě o protiprávní zaplacení hotovosti, soudní obstávkou zapovězené, - jak stížnost předpokládá a na kterýžto případ by názor stížnosti přiléhal - nýbrž o případ, kde se podle zjištění rozsudku zaplacení stalo v úmyslu, by byla zmařena exekuce na nedoplatek kupní ceny, pokud se týče o úmyslné pomáhání k tomu jednání; že však toto v rozsudku zjištěné úmyslné jednání nenaplňuje skutkovou podstatu přečinu zmaření exekuce, pokud se týče spoluviny na něm, nýbrž podmiňuje jen soukromoprávní ručení, stížnost netvrdí a nedoličuje a není proto její hmotněprávní námitka provedena po zákonu. V tomto bodu jest zmateční stížnost zřejmě nedůvodná, pokud se týče po stránce hmotněprávní po zákonu neprovedeny.