Rt 3801/1930
Ke skutkové podstatě přečinu podle § 485 trestního zákona a ke skutkové podstatě pokusu tohoto přečinu podle §§ 8, 485 trestního zákona se vyžaduje, by jednání pachatelovo bylo způsobilým jiné věřitele poškoditi.

Ustanovení § 485 trestního zákona předpokládá, že pachatel předsevzal jednání v tomto ustanovení zákona uvedené po tom, kdy u něho nastala neschopnost platiti.

Poškození věřitelů po rozumu § 485 trestního zákona záleží v podstatě ve zkrácení kvóty, jíž by se těmto věřitelům v řízení úpadkovém nebo vyrovnávacím dostalo, kdyby dlužník nebyl po tom, co u něho nastala neschopnost platiti, určitému věřiteli nebo určitým věřitelům nadržoval, tj. kdyby nebyl předsevzal jednání, jímž postavení určitého věřitele nebo určitých věřitelů může býti zlepšeno proti postavení, jež by tento věřitel nebo tito věřitelé v řízení úpadkovém nebo vyrovnávacím měli, kdyby k onomu jednání dlužníkovu nebylo došlo.

Po stránce subjektivní vyhledává se ke skutkové podstatě přečinu podle § 485 trestního zákona a k pokusu tohoto přečinu podle §§ 8, 485 trestního zákona, by pachatel, jsa si vědom toho, že a něho nastala neschopnost platiti, nadržoval v onom smyslu úmyslně určitému věřiteli nebo určitým věřitelům v tom dalším úmyslu, by tím způsobil jiným věřitelům onu škodu.

(Rozhodnutí ze dne 6. března 1930, Zm II 236/29.)

Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku Krajského soudu v Novém Jičíně ze dne 23. května 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu podle §§ 197, 199 a) trestního zákona, spoluvinou na zločinu podvodu podle §§ 5, 197, 199 a) trestního zákona a přečinem dílem dokonaného dílem nedokonaného nadržování věřiteli ve smyslu §§ 8 a 485 trestního zákona, zrušil napadený rozsudek a věc vrátil sondu prvé stolice, by o ní v rozsahu zrušení znovu jednal a rozhodl.
Z o d ů v o d n ě n í :
Z hlediska zmatku podle § 281, čís. 9 a) trestního řádu namítá zmateční stížnost, že činy stěžovatelovými, v nichž rozsudek shledává skutkovou podstatu dílem dokonaného, dílem nedokonaného nadržování věřiteli podle §§ 8, 485 trestního zákona, nemohli býti jiní věřitelé poškozeni, takže prý tu není objektivní skutková podstata přečinu, jímž byl stěžovatel uznán vinným.

Stížnost má pravdu, vyslovujíc právní názor, že se ke skutkové podstatě přečinu podle § 485 trestního zákona a ke skutkové podstatě pokusu tohoto přečinu podle §§ 8, 485 trestního zákona vyžaduje, by pachatelovo jednání bylo způsobilým jiné věřitele poškoditi. Ustanovení § 485 trestního zákona předpokládá, že pachatel předsevzal jednání v tomto ustanovení zákona uvedené, když u něho nastala neschopnost platiti. Poškození věřitelů po rozumu § 485 trestního zákona záleží tudíž v podstatě ve zkrácení kvóty, jíž by se těmto věřitelům v řízení úpadkovém nebo vyrovnávacím dostalo, kdyby dlužník nebyl po tom, co u něho nastala neschopnost platiti, určitému věřiteli neb určitým věřitelům nadržoval, kdyby nebyl předsevzal jednání, jímž postavení určitého věřitele neb určitých věřitelů může býti zlepšeno proti postavení, jež by tento věřitel nebo tito věřitelé v řízení úpadkovém nebo vyrovnávacím měli, kdyby k onomu jednání dlužníkovu nebylo došlo.

Rozsudek neobírá se v rozhodovacích důvodech otázkou, zda byly činy stěžovatele způsobilými přivoditi poškození jiných věřitelů v onom smyslu, a nezjišťuje ani skutečnosti, jež by nasvědčovaly tomu, že v souzeném případě takové poškození jiných věřitelů nastati mohlo; neboť nezjišťuje ani náležitě, že stěžovatel předsevzal činy, o něž tu jde, po tom, co o něho nastala neschopnost platiti, kdy u něho nastal stav, v němž nebyl s to, by všechny své věřitele úplně uspokojil v době přiměřené pravidlům řádného provozování svého podniku, nýbrž zmiňuje se jen o tom, že stěžovatel byl stíhán žalobami a exekucemi a byl ve finanční tísni, tedy o okolnostech, jež mohou sice míti význam pro zjištění, zda byl stěžovatel neschopen platiti, jichž zjištění však nenahrazuje zjištění, že stěžovatel byl neschopen platiti. Za tohoto stavu věci nelze posouditi, zda byly činy stěžovatelovy způsobilými přivoditi ono poškození jiných věřitelů, jež má § 485 trestního zákona na mysli. Dále namítá stížnost z hlediska téhož důvodu zmatečnosti, že nebylo a nemohlo býti úmyslem stěžovatelovým nadržovati věřitelům P-ové a R-ovi na úkor jiných věřitelů. Po stránce subjektivní vyhledává se ke skutkové podstatě přečinu podle § 485 trestního zákona a k pokusu tohoto přečinu podle §§ 8, 485 trestního zákona, by pachatel, jsa si vědom toho, že u něho nastala neschopnost platiti, nadržoval v onom smyslu úmyslně určitému věřiteli neb určitým věřitelům v tom dalším úmyslu, by tím způsobil jiným věřitelům škodu, o níž se stala shora zmínka. Takovýchto přesných a po subjektivní stránce podle zákona nutných zjištění rozsudek neobsahuje.

Jest proto ve výroku, odsuzujícím stěžovatele pro přečin dílem dokonaného dílem nedokonaného nadržování věřitelům podle §§ 8, 485 trestního zákona, zmatečným podle § 281, čís. 9 a) trestního řádu.