Rt 3797/1930
Zavinění (§ 335 trestního zákona) zřízenců plynárny, nepřesvědčili-li se při převzetí plynového zařízení v domě, zda jsou všechny výpustky uzátkovány pokud se týče neuzátkovali-li otevřené výpustky a vpustili předčasně plyn z pouličního vedení do domovního (nařízení z 18. červenec 1906, čís. 176 říšského zákona a § 48 odst. 2 plynového regulativu).

Účelem uzávěrky výpustek u konců trubic při zkoušce nepropustnosti jest především zabezpečiti potrubí pro provedení této zkoušky, nedává však záruky pro pozdější vpouštění plynu do části vedení; příčinná souvislost.

(Rozhodnutí ze dne 5. března 1930, Zm II 50/29.)

Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného Leopolda G-a do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 26. listopadu 1928, pokud jím byli stěžovatelé uznáni vinnými přečinem proti bezpečnosti života podle § 335 trestního zákona. Zmateční stížnosti obžalovaného Floriána K-a vyhověl, zrušil napadený rozsudek v části týkající se tohoto obžalovaného jako zmatečný a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl.
Z o d ů v o d n ě n í :
K vývodům zmatečních stížností, pokud poukazují na domnělou vinu osvobozených obžalovaných, Ferdinanda D-a a Ferdinanda C-a, jest podotknouti, že osvobozující rozsudek je ohledně těchto obžalovaných právoplatný, takže je tu již formální překážka pro jakékoliv zjišťování jejich domnělého spoluzavinění, jež by ostatně nevyviňovalo stěžovatele, vzešel-li z jejich činů neb opomenutí trestného rázu plynový výbuch. Je-li v rozsudku zjištěno, že obžalovaný Florián K. jest v městské plynárně orgánem povolaným k přezkoušení prací instalatérských, najmě k provedení zkoušky nepropustnosti, a mluví-li i výrok rozsudku o "převzetí plynového zařízení v domě č. 36 v Zemědělské ulici v B.", nelze tím podle povahy prací, jež měla plynárna na plynovodu provésti, ve smyslu plynového regulativu, který uvádí v § 8 a 9 všechny tyto práce jako úpravy ve smyslu § 1, rozuměti úřední dohlédací úkony, nýbrž prostě převzetí nedokončených instalatérských prací na zařízení plynovodu od zkoušky nepropustnosti (přezkoušení) až do zavedení plynu ke všem místům spotřeby.

Nutno-li při tom orgánům městské plynárny přičísti k vině čin neb opomenutí povinností jim uložených, z něhož ve zjištěné příčinné souvislosti nastal plynový výbuch, odpovídají za ně bez ohledu na případné spoluzavinění jiných, při zařizování plynovodu též zúčastněných osob. Na tuto úvahu stačí poukázati zejména výtky zmateční stížnosti obžalovaného Leopolda G-a, pokud se pod důvodem zmatečnosti podle § 281 čís. 5 trestního řádu dotýkají otázky viny (neviny) obžalovaných Ferdinanda D-a a Ferdinanda C-a, to tím spíše, an rozsudek nalézacího soudu pro vinu tohoto stěžovatele správně vylučuje jako nezávažnou okolnost, zda byla provedena zkouška nepropustnosti, čili nic; tím jest důsledně vyloučen pro jeho vinu jako nezávažný i všeliký význam okolností, jak D. a C. připravili plynovod ke zkoušce nepropustnosti, v čemž byla obžalobou shledávána jejich vina. Pro vinu tohoto stěžovatele jest rozhodujícím porušení předpisu § 48 odst. 2 plynového regulativu, jenž nakazuje pro případ, že musí-li býti upotřebeno některé části plynovodu (tedy tu v bytě K-ově), kdežto ostatní jeho části ještě nejsou dokončeny (tu plynovody v ostatních bytech), musí otevřené konce trubic, výpustky atd. býti pokaždé nepropustně uzavřeny zátkami, čepičkami nebo jalovými přírubami. Rozsudek nalézacího soudu neuvádí sice předpis ministerského nařízení z 18. července 1906, čís. 176 říšského zákona, ale obsahově dovozuje právě na tomto základě vinu obžalovaného Leopolda O-a, vytýkaje již jako přirozenou povinnost každého, kdo pouští plyn z pouličního vedení do domovního, by se přesvědčil, zda jsou veškery výpustky uzátkovány a zda nehrozí lidskému životu nebezpečenství, a zdůrazňuje tuto povinnost u G-a jako u odborníka. Tato povinnost stihá přirozeně toho, kdo plyn do vedení vpouští, bez zřetele k povinnostem, které snad mají jiné osoby, a v jejím zjištění není logického rozporu, jak míní zmateční stížnost.

Poukazem na řečený předpis § 48 odst. 2 plynového regulativu, s nímž jest věcně ve shodě odůvodnění napadeného rozsudku, jest vyvrácena výtka zmateční stížnosti G-ovy, spadající pod důvod zmatečnosti podle § 281 čís. 9 a) trestního řádu, že není ustanoveno, že se montér, instaluje plynoměr a spojuje hlavní vedení uliční, má přesvědčiti o tom, zda jsou uzavřeny všechny výpustky domovního plynovodu, takže stěžovatel žádný předpis neporušil. Vzhledem k jasnosti a přesnosti tohoto předpisu nebylo by sice ani potřebí uváděti na pravou míru pochybnosti zmateční stížnosti o účelnosti takového předpisu vzhledem k tomu, že je nutno před zavedením plynu provésti zkoušku nepropustnosti a před ní podle § 60 odst. 2 plynového regulativu uzavříti všechny výpustky. V souzeném případě jest však taková, pochybnost, i kdyby se mělo za to, že uzavření výpustek před zkouškou nepropustnosti, má již sloužiti i k tomu, by se zabezpečil plynovod i při pozdějším vpouštění plynu, vyvrácena dokonce výsledky trestního řízení, an rozsudek zjišťuje, že se hubice ztrácejí na novostavbách i po provedené zkoušce nepropustnosti. Okolnost, ve zmateční stížnosti obšírně zdůrazňovaná, že obžalovaný mohl spolehnouti na předpokládanou zkoušku nepropustnosti, jest vzhledem k tomu, že rozsudek u G-a ze zkoušky nepropustnosti vůbec nevychází, jednak pro důvod zmatečnosti podle § 281 čís. 9 a) trestního řádu nepřípustným základem, jednak i zcela bezvýznamná, takže všechny vývody formálněprávní k tomu se vztahující (§ 281 čís. 5 trestního řádu) jsou bezdůvodné, to tím více, že ani podle účelu, který mají předpisy § 60 plynového regulativu o zkoušce nepropustnosti, nelze jí přikládati ten význam, že uzavření při ní provedené mělo sloužiti již i k zabezpečení výpustek při pozdějším vpouštění plynu do domovního vedení. Vždyť toto uzavření má sloužiti k tomu, by mohla býti provedena zkouška nepropustnosti, po níž nemusí ihned následovati zavedení plynu, neboť provedená zkouška nepropustnosti platí podle § 61 plynového regulativu až šest měsíců, nebyl-li po tuto dobu plynovod v činnosti. Mohlo-li by uzavření pro ni provedené sloužiti za záruku snad v tom případě, když se ihned po zkoušce nepropustnosti vpouští do vedení plyn, nemůže tomu býti tak již pro snadnou možnost odstranění uzávěrek v těch případech, kdy se obojí práce neprovádí zároveň. Dělba práce, jíž se zmateční stížnost dovolává, nesmí ohroziti bezpečnost. Proto má i plynový regulativ pro uzávěr plynovodu částečně používaného ono zvláštní, tomuto účelu odpovídající ustanovení v § 48 odst. 2 o nutnosti, nepoužívané části plyno vodu pokaždé uzavříti. Z plynového regulativu nelze vyčísti, že uzávěrky při zkoušce nepropustnosti, předepsané právě jen pro tento účel, musí tam zůstati, a nemůže proto obžalovaného Leopolda G-e nikterak vyviniti, že na uzávěrku tu spoléhal. Bezdůvodně se proto zmateční stížnost G-ova domáhá určitých zjištění a úvah ohledně toho, zda každé bytové vedení mělo míti uzávěrku mimo byt, neboť ani tu se nesměl obžalovaný spokojiti s domněním, že je ve vnitřku bytu vše v pořádku, nýbrž měl se postarati ještě před vpuštěním plynu o odstranění závady, jež mu v kontrole uzávěrky plynu bránila. Pro jeho vinu jest dále bezvýznamné, zda zkušební hubice měla býti namontována bezprostředně před zkouškou nepropustnosti, zda inž. D. řádně postupoval při žádosti o stavbu plynovodu, při ohlášení plynovodu ke zkoušce nepropustnosti, zda plynové vedení bylo omítnuto čili nic (i tato okolnost má vztah k případným poruchám na vedeni, nikoli na výpustkách a otevřených koncích trubek), zda obžalovaný stavěl plynoměry podle rozkazů vždy až po zkoušce nepropustnosti, zda se i k H-ému vyslovil, že spoléhá na to, že již je po zkoušce a že proto musí býti vše v pořádku, a zda svědku K-ovi bylo v plynárně vysvětlováno, že se zapojují plynoměry teprve po zkoušce nepropustnosti. Nepřípustným hodnocením výsledků průvodního řízení je úvaha zmateční stížnost o tom, za jakým účelem poslal G. H-ého do jednotlivých bytů. Srovnává-li posléze zmateční stížnost povinnosti montérovy při připojeni jednotlivých plynoměrů v domě, kde plyn byl již dříve do vedení vpuštěn, pomíjí nepřípustně právě nejzávažnější skutečnost pro posouzení věci rozhodnou, že v souzeném případě obžalovaný plyn do vedení teprve vpouštěl. Zmateční stížnost obžalovaného Leopolda G-e jest tudíž jednak neprovedena podle zákona, jednak bezdůvodna a musela proto býti zavržena.

Oněmi úvahami jest po většině zjednán již i základ pro odůvodnění, že má býti vyhověno zmateční stížnosti obžalovaného Floriána K-a. Jeho vinu dovozuje rozsudek výhradně z toho, že opomenul jako orgán k tomu povolaný provésti zkoušku nepropustnosti. Je-li, jak bylo vyloženo, účelem uzávěrky výpustek a konců trubic při zkoušce nepropustnosti především zebezpečiti potrubí pro provedení této zkoušky, jež však neposkytuje záruky pro případ, z něhož v souzeném případě došlo k výbuchu, totiž pro pozdější vpouštění plynu do části vedení, pro něž platí zvláštní předpis § 48 odst. 2 plynového regulativu, pak se právem domáhá zmateční stížnost K-ova toho, by byla zcela určitě a přesně zjištěna příčinná souvislost mezi opomenutím K-ovým, provésti zkoušku nepropustnosti, jež rozsudek u něho jedině bere za základ jeho provinění, a výbuchem s jeho následky. K výbuchu nedošlo proto, že byla chyba ve vedení, již zjistiti jest právě účelem zkoušky nepropustnosti, nýbrž proto, že byla při částečném vpouštění plynu do vedení otevřena trubice na takovém místě, kde nebylo ještě zařízení pro skutečnou spotřebu a pro užívání plynu. Právě proto, že není vyloučeno, že k výbuchu pro onu příčinu mohlo dojíti, i kdyby byla zkouška nepropustnosti provedena, jest přesně zjistiti příčinnou souvislost mezi opomenutím obžalovaného a výbuchem, jenž nastal z bezprostřední příčiny druhu a způsobu svým účelem zcela odlišného od účelu, který má zkouška nepropustnosti, totiž z opomenutí předpisu a přirozené opatrnosti, jež mají zameziti unikání plynu ve vedení třebaže na nepropustnost vyzkoušeném otevřeným koncem trubice. Rozsudek nalézacího soudu tuto příčinnou spojitost přesně nezjišťuje a neuvažuje o ní právě vzhledem k rozdílnému účelu obojích ustanovení plynového regulativu, jež tu přicházejí v úvahu (§ 48 odst. 2 a § 60), a jest proto zatížen zmatkem podle § 281 čís. 9 a), trestního řádu, pro nějž třeba jej zrušiti a vrátiti věc v části, týkající se obžalovaného Floriána K-a soudu prvé stolice k novému projednání a rozhodnutí. Při něm bude však nalézacímu soudu položiti za základ rozhodnutí celý skutkový děj, jak bude zjištěn v příčině obžalovaného Floriána K-a, najmě však to, pokud tento obžalovaný zodpovídá za opomenutí povinnosti při rozkazu, jejž dal G-ovi, by do jednoho bytu zapojil plynoměr a spojil hlavní vedení s domovním, po případě však zvláště za to, že nejen nic neučinil, když mu obžalovaný G. hlásil, že v jednom bytě nekontroloval vedení, nýbrž snad se dokonce zachoval určitým způsobem (pohrožení prstem), pro subjektivní vinu jeho závažným. Snad byly okolnosti případu takové, že měl K. jako vrchní montér dáti G-ovi bližší příkazy v příčině uzávěrky plynu již při odeslání na práci, snad toho třeba nebylo a nebylo v tom směru K-em zanedbáno nic, čeho vyžadovala přirozená opatrnost; snad bylo povinností K-a jako vrchního montéra, jemuž bylo svěřeno, by zařídil i zapojování plynoměrů na vedení, by něco podnikl na hlášení G-ovo, že jeden byt nekontroloval, a snad právě v tom je jeho trestné opomenutí při vpuštění plynu, pokud se týče při rozkazu k jeho vpuštění, jež mu obžaloba povšechně klade za vinu a jehož příčinnou souvislost s výbuchem právě tak jako u G-a bude lze přímo zjistiti i bez zvláštního zřetele na opomenutí zkoušky nepropustnosti.

Zmateční stížnost popírá v tomto ohledu jakoukoli povinnost obžalovaného K-a; zjistiti pravdu v tomto směru bude věcí nového rozhodování nalézacího soudu. Ježto bude zapotřebí nového projednání věci v části týkající se tohoto obžalovaného již z hlediska důvodu zmatečnosti podle § 281 čís. 9 a) trestního řádu, netřeba se zabývati dalšími důvody zmatečnosti podle § 281 čís. 4 a 5 trestního řádu.