Rt 3794/1930
I poskytnutí nebo vzetí sebe nepatrnějšího úplatku jest trestným, dotýká-li se uplácení důležitého veřejného zájmu; úměrnost úplatku k důležitosti veřejného zájmu zákon nevyžaduje.

Veřejného zájmu se dotýká, kdo něco podniká, co jest v nepříznivém vztahu k zájmům veškerenstva státních občanů neb alespoň jistého, počtem neomezeného jich kruhu.

Důležitost zájmu jest posuzovati vždy podle případu.

Stačí, byl-li úplatkářstvín dotčen zájem státu a obce na vydírání dávek a poplatků (zájem finanční).

(Rozhodnutí ze dne 1. března 1930, Zm II 335/29.)

Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaných do rozsudku Krajského soudu trestního v Brně ze dne 29. července 1929, jímž byli uznáni vinnými František D., Gustav B. a Eduard M. přestupkem podle § 3 odst. (2) zákona o úplatkářství ze dne 3. července 1924, čís. 178 sb. z. a n., Leopold H. přestupkem podle § 2 odst. (2) téhož zákona.
Z o d ů v o d n ě n í :
Zmateční stížnost obžalovaných Františka D-a, Gustava B-a a Eduarda M-y dovolává se důvodů zmatečnosti podle čís. 3, 4, 5, 9a), 10 a 11 § 281 trestního řádu.

Vytýká napadenému rozsudku, uplatňujíc zmatek podle § 281 čís. 9 a) trestního řádu, že poměr úplatků k veřejnému zájmu jest tak nepatrný, že by se mohlo jednati nejvýše o kárné řízení. Stížnost není odůvodněna. Podle § 2 odst. (2) a § 3 odst. (2) zákona není úplatkářství trestným pro nepatrnost úplatku, nebyl-li uplácením dotčen důležitý veřejný zájem. Z tohoto jasného doslovu zákona vychází najevo, že i poskytnutí nebo vzetí sebe nepatrnějšího úplatku, jest trestným, dotýká-li se uplácení důležitého veřejného zájmu; úměrnost úplatku a důležitosti veřejného zájmu zákon nevyžaduje.

Zmateční stížnost Leopolda H-a napadá rozsudek, uplatňujíc zmatky podle § 281 čís. 5 a 9 písm. a) trestního řádu jen, pokud se v rozsudku praví, že jednáním obžalovaných byl dotčen důležitý zájem veřejný. Rozsudek prý nezjišťuje, jakou činností H-ovou byl důležitý veřejný zájem poškozen, nýbrž uvažuje prý jen, co by se mohlo státi, kdyby čin stěžovatelův nabyl většího rozsahu; všeobecná úvaha o poškození finančních zájmů státu a obcí prý v souzeném případě nestačí. Rozsudek prý jest v tomto směru nejasným a ona skutková složka prý v něm není dostatečně zjištěna. V důvodech rozsudku se uvádí v tom směru doslovně, že soud má za to, že jednáním obžalovaných jest dotčen důležitý veřejný zájem, ježto, kdyby takové jednání zůstalo beztrestným a nabylo většího rozsahu, mohlo by to ohroziti do značné míry finanční zájmy státu nebo obcí. Co jest veřejným zájmem, plyne jasně ze slov samých.

Veřejného zájmu se dotýká, kdo něco podniká, co jest v nepříznivém vztahu k zájmům veškerenstva státních občanů neb alespoň jistého, počtem neomezeného jich kruhu. Zájem ten chrání zákon více než zájem jednotlivců, jichž zájem může býti po případě úplatkářstvím též poškozován. Důležitost zájmu jest posuzovati vždy podle případu. Rozsudek zjišťuje, že jednáním stěžovatelovým byl dotčen zájem státu a obce na vybírání určitých dávek a poplatků, a to zájem finanční, tedy zájem pro stát a pro obce velice důležitý. To ke skutkové podstatě stačí. Není třeba, by byl takový zájem ohrožen značnou měrou. Zjišťuje-li pak nadto rozsudek, že kdyby jednání obžalovaných zůstalo beztrestným a nabylo většího rozsahu, mohlo by to ohroziti značnou měrou hospodářství státu, zdůrazňuje jen ještě více, že jednáním obžalovaných byl těžce dotčen zájem veřejný. Rozsudek není tudíž v tomto směru nejasným.