Rt 3778/1930
Zavinění okresního silničního správce, jemuž okresní správní komise jako nájemce lomu svěřila péči o lom a dozor v něm, nepostaral-li se o spolehlivé ohražení lomu zábradlím (§ 21 nařízení z 29. května 1908, čís. 116 říšského zákona) a zavinění osoby, která k žádosti onoho dobrovolně převzala povinnost o ohražení lomu se postarati, avšak neučinila tak (§ 335 trestního zákona.)

(Rozhodnutí ze dne 14. února 1930, Zm I 334/129.)

Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. dubna 1929, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými přečinem proti bezpečnosti života podle § 335 trestního zákona.
Z o d ů v o d n ě n í :
Po věcné stránce (čís. 9 a) § 281 trestního řádu) vytýká obžalovaný František F., že byl odsouzen neprávem, poněvadž prý nemá na smrtelném úraze Antonína T. viny ani v objektivním ani v subjektivním směru. Jako správce silnic rozlehlého horského okresu, pověřený technickým vedením prací, nemohl se prý věnovati jen lomu v B., najmě ano se v něm v té době nepracovalo. Nehledíc prý ani k tomu, že jest sporno, zda byl lom výhradně podřízen jeho dozoru, byl prý dojista oprávněn svěřiti bezprostřední dozor v lomu vedoucímu dělníku Š., jemuž prý dal výslovný příkaz, by zřídil dostatečné ohrazení. Tím, jakož i dalším opatřením, že poslal cestáře C., by dal s Š. ohrazení dopořádku, což prý učinil, zbavil se prý osobní zodpovědnosti a nelze prý na něm žádati, by se ještě dále přesvědčoval, zda byl skutečně vykonán příkaz, který dal, to tím méně, an prý Š. byl spolehlivý a rozkazy obžalovaného vždy přesně plnil a při každém dotazu ho ujišťoval, že ohrazení jest v pořádku. Totéž hlášení mu prý učinil dokonce ještě po úrazu. Za tohoto stavu věci (dovozuje zmateční stížnost) nemohl prý obžalovaný předvídati, že Š. nesplnil příkaz. Ostatně prý byl lom ohražen dostatečně a obžalovaný nemůže býti činěn zodpovědným za to, že ohrazení bylo snad odcizeno; ani za to nemůže zodpovídati, že si T. způsobil smrtelný úraz sám opilostí a neopatrností. Než zmateční stížnosti nelze dáti za pravdu ani v té části, v níž dbá skutkových předpokladů výroku o vině; pokud tak nečiní, nelze-li ní vůbec přihlížeti jako k neprovedené po zákonu vzhledem k ustanovením § 258, 288 čís. 3 trestního řádu § 19 nařízení ministerstva obchodu ze dne 29. května 1908, čís. 116 říšského zákona nařizuje, by nebezpečná místa v lomech a v jamách byla uzavřena a na vhodných místech opatřena výstražnými tabulkami; podle § 21 musí, by se zabránilo pádu lidí a zvířat, kamenné lomy a jámy býti ohrazeny spolehlivým způsobem. Způsob ohrady se řídí polohou místa, kde se dobývá, a jeho okolím. V souzeném případě jest formálně bezvadně zjištěno, že v době, kdy došlo k smrtelnému úrazu Čeňka T., bylo zábradlí u lomu mezerovité, a že v místech, kde z hlavní cesty odbočovala lesní stezka nad lom (právě v místě, z něhož se T. zřítil), v délce 12 m zábradlí vůbec chybělo a že ke zřícení se Čeňka T. došlo jen proto, že lom nebyl na nebezpečném místě vůbec ohrazen. Povinnost učiniti potřebná bezpečnostní opatření kolem lomu převzala, jak rozsudek zjišťuje, nájemní smlouvou výslovně okresní správní komise v N., která má lom od majitelů najatý. Podle zjištění nalézacího soudu svěřila okresní správní komise péči o lom a dozor v lomu obžalovanému Františku F., okresnímu silničnímu správci, uloživši mu ji výslovně, takže podle přesvědčení soudu příslušela mu i starost o náležité zabezpečení lomu. Soud zjišťuje, že obžalovaný F. byl na tuto svou povinnost příslušnými orgány okresní správní komise zvlášť ještě a opětovně upozorňován, i předsedou komise, i okresním správním radou Dr. S. Soud má z celého vyšetření věci za prokázáno, že se ani obžalovaný, ani dělník Š., který podle zjištění rozsudku dobrovolně na sebe vzal povinnost, postarati se o ohrazení lomu k žádosti obžalovaného Františka F., o zábradlí vůbec nestarali, pokládaje jejich obhajobu v té příčině provedeným řízením vyvrácenou za pouhou výmluvu.

Nelze sice souhlasiti s názorem rozsudku, že se obžalovaný nemohl za žádných okolností zbaviti trestní zodpovědnosti tím, že přenesl péči o bezpečnostní opatření na podřízeného předního dělníka, to prý proto, že Š. byl jako přední dělník pověřen vedením práce v lomu, kdežto při ohrazení šlo o opatření trvalé, jež prý měl učiniti obžalovaný sám pod vlastní zodpovědností, plynoucí prý ze zákona a ze služebního poměru. Obžalovaný byl by se mohl zbaviti osobní zodpovědnosti, kdyby byl pověřil provedením bezpečnostních opatření osobu naprosto spolehlivou, a kdyby toto jeho náhradní opatření bylo schváleno okresní správní komisí. Tyto předpoklady však rozsudek nezjistil; zjistil naopak, že povinnost obžalovaného, dbáti o bezpečnostní opatření v lomu, byla mu znovu jeho představenými připomenuta jako jeho osobní povinnost a z rozsudkových zjištění plyne též, že se dělník Š., který nedbal vůbec příkazů, daných mu obžalovaným za účelem zabezpečení lomu a převzatých dobrovolně, ukázal zcela nespolehlivým. Obžalovaný doznal, že se spokojoval pouhým ujišťováním Š., že je vše v pořádku, a že si ani při poslední návštěvě nepovšimnul, zda je tomu skutečně tak, že se teprve po neštěstí šel přesvědčiti a viděl, že na některých místech zábradlí chybí. Také spoluobžalovaný Š. doznal, že si na počátku října, když opravovali lanovou dráhu, tedy krátce před úrazem, zábradlí vůbec nevšiml. Okolnosti, jež zjišťuje rozsudek o poměru mezi oběma obžalovanými, že Š. převzal dobrovolně závazek starati se o ohrazení lomu, ovšem bez vědomí a schválení okresní správní komise, a že jej vůbec neplnil, a že se obžalovaný v té věci choval úplně netečně, nemohou ho zprostiti viny. Tvrzení, že obžalovaný F. poslal dělníka C., by dal se Š. ohrazení lomu do pořádku, a že tak učinil, není vzato z obsahu rozsudku, nelze tudíž k němu přihlížeti. Nezáleží na tom, zda obžalovaný mohl předvídati, že Š. splní dobrovolně převzatý závazek čili nic, nýbrž na tom, zda mohl předvídati, že z jeho nedbalosti, z toho, že se o zábradlí vůbec nestaral a věci si naprosto nevšímal, může vzejíti nebezpečenství pro život, zdraví a tělesnou bezpečnost lidí, najmě an byl opětovně upozorňován, by dbal bezpečnostních opatření v lomu, která již podle své povahy vyžadují stálý dozor a občasnou obnovu. Proto by neomlouvala obžalovaného ani okolnost, v rozsudku ostatně nezjištěná, že dřívější drátěné ohrazení bylo odcizeno, poněvadž při náležitém dozoru na bezpečnostní opatření lze poškozené části včas opraviti nebo nahraditi. Při tom netřeba uvažovati, zda stačí ohrazení dřevěnou tyčí, či zda je nutné ohrazení drátěným lanem. Ono ministerské nařízení žádá, by bylo ohrazení spolehlivé, tj. by vyhovovalo svému účelu; tomu vyhoví jistě i dřevěné ohrazení, dbá-li se stále toho, by případné poškození bylo ihned napraveno. Že zesnulý T. výlučně sám zavinil úraz, rozsudek nezjistil. Zjistil naopak, že smrtelný výsledek je v příčinné spojitosti se zanedbáním obou obžalovaných, kteří se o zábradlí vůbec nestarali, ačkoliv jednomu z nich byla uložena povinnost o ně se starati výslovně, a druhý ji převzal dobrovolně. Tím však porušil obžalovaný F. povinnost zákonem i služebním poměrem mu uloženou. Š. povinnost dobrovolně převzatou a byli právem uznáni vinnými.