Rt 3771/1930
Vylučuje-li rozsudek způsobilost pohrůžky (očerňováním koho u jeho rodiny z homosexuality), by jí byla v ohroženém vzbuzena důvodná obava (§ 98 b) trestního zákona), jest se mu zabývati otázkou, nebyla-li aspoň způsobilou vzbuditi v ohroženém přechodnou nevolnost a pomíjející pocit nepříjemnosti (nedokonaný přestupek útisku).

Otázka způsobilosti vyhrůžky vzbuditi důvodnou obavu je otázkou skutkovou.

(Rozhodnutí ze dne 7. února 1930, Zm I 559/29.)

Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku Krajského soudu trestního v Praze ze dne 13. června 1929, pokud jím byl obžalovaný podle § 259 čís. 3. trestního řádu zproštěn z obžaloby pro zločin nedokonaného vydírání podle §§ 8, 98 b) trestního zákona, zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc odkázal na příslušný nyní okresní soud trestní v Praze, by ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl.
Z o d ů v o d n ě n í :

Soud zprostil obžalovaného z obžaloby pro zločin nedokonaného vydírání podle §§ 8, 98 b) trestního zákona, jelikož nemohl nabýti bezpečného přesvědčení, že pohrůžka v dopise byla vzhledem k okolnostem a k povaze Josefa R. jakož i k důležitosti zla, jímž bylo hrozeno, in abstracto způsobilou vzbuditi důvodnou obavu; soud shledal vyhrůžku k dosažení trestného výsledku, ke vzbuzení důvodné obavy naprosto nezpůsobilou. Rozsudkové důvody poukazují v tom směru přímo na údaj R., podle něhož používá u své rodiny i u svého okolí důvěry.

Zmateční stížnost dovozuje, že soud opomenul uvážiti všeobecně známou skutečnost, že každý je nemile dotčen, je-li někým, třebas nepravdivě, obviňován z činů trestných, najmě ze zločinu, a že i, když je přesvědčen, že by adresát dopisu obvinění neuvěřil, nese přece podobné očerňování nelibě tak, že názor soudu, že vyhrůžka očerňováním ohroženého u jeho rodiny z homosexuality byla naprosto nezpůsobilá ke vzbuzení důvodné obavy, je podle zmateční stížnosti v rozporu se zkušenostmi každému známými.

Touto námitkou míní zmateční stížnost zřejmě doličovati důvod zmatečnosti podle čís. 9a) § 281 trestního řádu, přičemž však přehlíží, že v napadeném rozsudkovém závěru jest spatřovati zjištění skutkové, jímž jest zrušovací soud podle § 288 čís. 3. trestního řádu vázán. Zmateční stížnost se ostatně ani nesnaží dovoditi opak rozsudkového zjištění, že totiž vyhrůžka byla způsobilá vzbuditi v ohroženém důvodnou obavu, nýbrž míní jen, že obviňováním z trestných činů jest každý nemile dotčen a že podobné očerňování nese nelibě, což samo o sobě nestačí ke skutkové podstatě zločinu vydírání podle § 98 b) trestního zákona. V právu jest zmateční stížnost jen, pokud namítá z hlediska důvodu zmatečnosti podle čís. 9a) § 281 trestního řádu, že i podle zjištění rozsudkových jde o vyhrůžku ublížením na cti, které bylo pachatelem použito k vynucení plnění (konání), na něž podle výslovného rozsudkového zjištění práva neměl, a která jen náhodou nedostihla osobu, proti níž směřovala, že tu tedy jsou náležitosti nedokonaného přestupku útisku podle § 8 trestního zákona a § 1 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 309 sb. z. a n. Jako předpis § 98 trestního zákona čelí i ustanovení § 1 zákona proti útisku již pouhému pokusu, by vůli osoby, na niž se činí nátlak, byl dán směr, kterým by se nebrala, kdyby nebylo nátlaku.

Útisk přichází však v úvahu již i při takových pohrůžkách, které nejsou s to, by vzbudily důvodnou obavu, a obě řečené skutkové podstaty rozlišují se od sebe jen jakostí a silou prostředků, jichž bylo v případě použito (rozhodnutí čís. 642, 1174, 2405, 2650 sbírky nejvyššího soudu). Rozsudek soudu prvé stolice vylučuje výslovně jen způsobilost pohrůžky v dopise, by jí v R. byla vzbuzena důvodná obava, nezabývá se však vůbec otázkou další, nestačila-li pohrůžka, by jí byla založena aspoň objektivní skutková podstata mírněji trestného nedokonaného přestupku podle § 8 trestního zákona a § 1 zákona proti útisku. Není vyloučeno, že by i nalézací soud, kdyby byl skutečnosti jím zjištěné posuzoval z řečeného právního hlediska, byl dospěl k závěru, že pohrůžka byla objektivně způsobilou vzbuditi v ohroženém aspoň přechodnou nevolnost a pomíjející pocit nepříjemnosti (rozhodnutí čís. 2237 sb. n. s).