Rt 3768/1930
Vzdání se opravných prostředků obžalovaným je i v řízení porotním neodvolatelné a pro obhájce závazné.

Ani v řízení porotním není formálně stranou obhájce, nýbrž obžalovaný.

Ani v řízení porotním (§ 346 trestního řádu) nemůže proti vůli nezletilého obžalovaného podati zmateční stížnost na jeho prospěch nikdo jiný (obhájce), než příbuzní uvedení v § 282 trestního řádu; jim běží lhůta k ohlášení zmateční stížnosti od téhož dne, od kterého počíná obžalovanému.

(Rozhodnutí ze dne 6. února 1930, Zm I 920/29.)

Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání stížnost obžalovaných do usnesení Krajského soudu v Litoměřicích ze dne 7. prosince 1929 a ze dne 14. prosince 192 9, jimiž byly podle § 1 čís. 1 zákona z 31. prosince 1877, čís. 3. říšského zákona a roku 1878 odmítnuty zmateční stížnosti obžalovaných do rozsudku Krajského jako porotního soudu v Litoměřicích ze dne 16. listopadu 1929.
Z o d ů v o d n ě n í :
Napadená usnesení vyhovují zákonu, stížnosti jsou bezdůvodné. Obžalovaní prohlásili dopoledne 16. listopadu 1929, v jehož první ranní hodině byl vyhlášen rozsudek, přičemž jim bylo dáno předsedou porotního přelíčení právní poučení o opravných prostředcích, že přijímají uložené jim tresty, pokud se týče žádají, by tresty mohli ihned nastoupiti, a že se vzdávají opravných prostředků. Obžalovaní od tohoto prohlášení neustoupili (což by nemělo právního významu) a zmateční stížnosti ani později neopověděli. Učinili tak dne 16. listopadu 1929 jen jejich obhájci, z nichž Dr. Z., zřízený obžalovanému Václavu M-ovi ex offo, nevykázal, že byl zmocněn zastupovati tohoto obžalovaného i mimo rámec porotního hlavního přelíčení. Podle § 282 trestního řádu může na prospěch obžalovaného vznésti zmateční stížnost proti jeho vůli jen, je-li nezletilý, jeho poručník a jeho rodiče. To platí podle § 346 trestního řá du i v případech projednaných před soudy porotními. Že z toho, že pro hlavní obhajování obžalovaného obhájcem, ani z jiných předpisů o porotním hlavním přelíčení neplyne výjimka z oné zásady, najmě, že prohlášení obžalovaného o vzdání se opravných prostředků a přijetí rozsudku jest ve své účinnosti podmíněno souhlasem obhájcovým neb alespoň předchozí poradou obžalovaného s obhájcem, dovodil zrušovací soud v rozhodnutí uveřejněném ve sbírce trestní pod č. 44, k němuž se odkazuje (srovnej i rozh. sb. tr. č. 2844, 719). Z tohoto hlediska je také nezávažné, zda byl obžalovaný František M. upozorněn, když se vzdával opravných prostředků, že státní zástupce ohlásil zmateční stížnost, což se ostatně stalo v jeho přítomnosti, aniž bylo třeba vyšetřovati, zda si byl vědom dosahu svého prohlášení, ana v tom směru ze spisů pochybnost nevyplývá. Obhájce nemá vlastní právo podati zmateční stížnost, ani se nemůže v zastupování obžalovaného rozejíti s jeho vůlí a prohlášeným rozhodnutím se a nelze uznati za zákonu vyhovující názor stížnosti Dr. Z-e, že v porotním řízení je formálně stranou obhájce, nikoli obžalovaný. Pokud se v obou stížnostech tvrdí, že si obhájci vyhradili při porotním hlavním přelíčení po vyhlášení rozsudku lhůtu na rozmyšlenou, děje se tak bez opory v protokole o porotním hlavním přelíčení, takže ani není třeba zabývati se důsledky vyvozovanými ve stížnostech z tohoto tvrzení. Poněvadž sborový soud první stolice nemůže změniti zákonné předpisy a jejich důsledky, je právně bezvýznamná okolnost, že dal obhájcům opověděvším opravné prostředky doručiti vyhotovení rozsudku. Bylo již řečeno, že proti vůli nezletilého obžalovaného mohou podle § 282 trestního řádu podati zmateční stížnost jeho rodiče. Obžalovaný Václav M. je ovšem nezletilý. Ale, jak se zmateční stížnost podává, určuje 284 trestního řádu, jenž stanoví pro opověď zmateční stížnosti nepřestupnou lhůtu třídenní a výslovně praví, že příbuzným obžalovaného, uvedeným v § 282 trestního řádu, běží lhůta k ohlášení zmateční stížnosti od téhož dne, od kterého počíná obžalovanému. V této lhůtě však rodiče obžalovaného Václava M-a zmateční stížnost v jeho prospěch neopověděli. Právem tudíž sborový soud prvé stolice odmítl obě stížnosti, neboť byly podány osobami, jež nebyly oprávněné ke zmateční stížnosti, ani se obžalovaní sami opravných prostředků vzdali, a zmateční stížnost rodičů obžalovaného Václava M-a byla podána opožděně. Stížnostem se, jak ukázáno, nepodařilo dovoditi nezákonnost napadených usnesení.