Rt 376/1921
K posouzení opilství se nevyhledává, by opilost byla zaviněna, stačí i opilost nahodilá.

( Rozhodnutí Kr I 752/20, 17.02.1921 )
Z odůvodnění:
Soud zjistil dle rozsudku skutečnosti, které odpovídají jednotlivým pojmovým znakům zločinu dle § tr. zák. a přestupku dle § 312 tr. zák., dospěv však ku přesvědčení, že obžalovaný spáchal činy, z nichž jest viněn, v úplné opilosti, sprostil ho nejen z obžaloby pro shora uvedené trestné činy, nýbrž neuznal ho vinným ani ve smyslu podpůrného návrhu veřejného obžalobce přestupkem dle § 523 tr. zák.

Při tom vycházel nalézací soud, jak patrno z rozhodovacích důvodů rozsudku, z právního názoru, že skutková podstata přestupku dle § 523 tr. zák. vyžaduje, by opilost, ve které byl zločin spáchán, byla zaviněnou, takže zločin spáchaný v opilosti nahodilé by nemohl býti stíhán ani jako přestupek dle § 523 tr. zák. Tento názor je mylný.

Dle § 2 lit. c) tr. zák. nepřičítá se ovšem jednání neb opomenutí jako zločin, byl-li čin spáchán v úplné opilosti, která byla přivoděna bez zločinného záměru. Byl-li tedy čin, který je jinak zločinem, spáchán v opilosti nahodilé, je tedy mylným názor, jakoby předpokladem trestnosti byla toliko opilost zaviněná.