Rt 3758/1930
Předmětem odstranění (pokažení, zničení, zbavení ceny, vzdání se) při trestném činu zmaření exekuce podle § 1 zákona ze dne 25. května 1883, číslo 78 říšského zákona mohou býti jen takové věci nebo majetkové předměty, na něž lze podle příslušných předpisů vésti exekuci.

Ani předměty, na něž podle § 37 exekučního řádu uplatňuje třetí osoba práva činící provedení exekuce nepřípustným, ani předměty z exekuce podle § 251 exekučního řádu vyloučené nemohou býti předmětem trestného činu podle 1 zákona o maření exekuce.

I když dlužník takové zabavené předměty odstraní, jest zodpovědným po případě jen podle § 3 zákona o maření exekuce, nikoliv podle § 1 zákona. Okolnost ta je důležitá i při zjišťování subjektivní stránky přečinu (přestupku) podle § 1 zákona, zda měl pachatel vůbec úmysl zmařiti uspokojení věřitele, jednal-li jen v domnění, že vymáhajícímu věřiteli vůbec nepřísluší právo na konkrétní exekuční úkon, či zda jen chtěl zabavené věci odstraniti, by úřad nemohl s nimi nakládati .

Pro otázku, zda předmět jest z exekuce vyloučen, jest rozhodnou již ona skutečnost o sobě, aniž je třeba, by dlužník byl zavčas vyrozuměn o vyloučení exekučním soudem.

Okolnost, že dlužník učinil před prodejem věci návrh na vyloučení věcí z exekuce (vyzval svého zástupce, by tak učinil), může popřípadě, i kdyby tu objektivně nebylo předpokladů § 251 exekučního řádu (čís. 6) míti význam pro posouzení subjektivní stránky jeho činu.

(Rozhodnutí ze dne 31. ledna 1930, Zm 1 589/29.)

Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku Krajského soudu trestního v Praze ze dne 17. července 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem maření exekuce podle § 1 zákona z 25. května 1883, čís. 78 říšského zákona, zrušil rozsudek nalézacího soudu a věc vrátil témuž soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.
Z o d ů v o d n ě n í :
Rozsudek uznává obžalovaného vinným přečinem podle § 1 zákona o maření exekuce, spáchaným tím, že za exekuce již vedené a jemu hrozící v úmyslu, by zcela nebo z části zmařil uspokojení své věřitelky Marie N., odstranil předměty majetkové, a to 1. zabavené předměty (dva stolky se zrcadlem, niklový aparát na ohřívání vody a niklový přístroj na vysoušení vlasů (Föhn) v ceně 950 Kč, 2. prodal krám za 37.000 Kč (v tom jest zahrnuta i cena zabavených předmětů uvedených pod 1.), přičemž způsobená škoda převyšovala 2.000 Kč.

Zmateční stížnost vytýká rozsudku vadnost podle § 281 čís. 4, 5 a 9 b) trestního řádu. Rozsudek prý nepřihlíží k zodpovídání se obžalovaného, že zabavené předměty v době výkonu exekuce patřily jeho bratrovi, kterážto skutečnost jest prý patrná i ze zájemního protokolu. Jest správné, že tato okolnost, kdyby tvrzení stížnosti odpovídalo skutečnosti, byla by rozhodná, any předmětem odstranění (po případě pokažení, zničení, zbavení ceny, vzdání se) při trestném činu maření exekuce podle § 1 zákona o maření exekuce mohou býti jen takové věci nebo majetkové předměty, na něž lze podle příslušných předpisů vésti exekuci; cizí právo vlastnické, uplatňovatelné podle § 37 exekučního řádu, činilo by v souzeném případě provedení oné, exekuce nepřípustným.

Leč tuto námitky zmateční stížnosti nemají vůbec opory ve spisech. Ohledně čtyř zabavených předmětů uvedl obžalovaný při hlavním přelíčení, že ihned po zájmu dal poukaz svému právnímu zástupci, by je vyloučil ze zabavení, ježto jich potřeboval k provozování obchodu, že však žádost byla podána teprve po prodeji obchodu; za stržené peníze zakoupil si prý nový obchod na S., kde jest také jeho holičské zařízení. Učinil pak návrh na výslech Dr. Viktora M., že dal příkaz k vyloučení předmětů těch z exekuce již v červenci, tedy před pozdějším jich prodejem, dále na výslech Dr. F. a na opatření spisů magistrátu, že od 1. ledna 1929 provozuje novou živnost. Návrhy ty byly nalézacím soudem zamítnuty jako nerozhodné a zmateční stížnost vytýká rozsudku, že tímto mezitímním nálezem bylo znemožněno soudu, by důkladně objasnil a spolehlivě zjistil okolnosti důležité pro posouzení subjektivní stránky činu kladeného stěžovateli za vinu.

Výtka jest odůvodněna. Jak již bylo uvedeno ohledně předmětů, na něž podle § 37 exekučního řádu třetí osoba uplatňuje taková práva, která činí provedení exekuce nepřípustným, ani předměty z exekuce podle § 251 exekučního řádu vyloučené, nemohou býti předmětem trestného činu maření exekuce podle § 1 zákona o maření exekuce, ano podle předpisu toho jest vůbec nepřípustné, by jich zabavením, zájmem a prodejem vymáhající věřitel mohl dosíci uspokojení. I když tudíž dlužník takové zabavené předměty odstraní, jest zodpověden po případě jen podle § 3 zákona o maření exekuce, nikoli však podle § 1 téhož zákona. Okolnost tato jest důležitá i při zjišťování subjektivní stránky přečinu (po případě přestupku) podle § 1 zákona, zda měl pachatel vůbec úmysl zmařiti uspokojení věřitele, jednal-li jen v domnění, že vymáhajícímu věřiteli vůbec nepřísluší právo na konkrétní exekuční úkon, či zda jen chtěl zabavené věci odstraniti, by úřad s nimi nemohl nakládati. Třebas rozsudek dospěl k přesvědčení, že obžalovaný prodal krám i se zabavenými předměty v úmyslu, by zmařil uspokojení vymáhající věřitelky v exekuci již vedené a po případě v další hrozící exekuci, neobsahuje rozsudek vzhledem k námitce potřebné zjištění, že krám obžalovaného, obsahující i předměty zabavené, jest takovým majetkovým předmětem, že by vymáhající věřitel exekučními úkony na něj vedenými mohl podle platných předpisů exekučního řádu způsobem přípustným dosíci uspokojení. Pro otázku, zda některý předmět jest z exekuce vyloučen, jest rozhodnou již ona skutečnost sama o sobě, a není třeba, by dlužník byl zavčas vyrozuměn o vyloučení exekučním soudem. Nemá proto významu, což rozsudek zdůrazňuje, že obžalovaný před prodejem věcí nevyčkal rozhodnutí exekučního soudu o své námitce, pokud se týče nestaral se o to, zda jeho právní zástupce podle jeho pokynu učinil u soudu příslušný návrh.

Okolnost, že dlužník před prodejem věcí učinil návrh na vyloučení věcí z exekuce, po případě vyzval svého zástupce, by podal takový návrh u exekučního soudu, může podle okolností, i kdyby tu objektivně nebyly předpoklady § 251 exekučního řádu (čís. 6) míti význam pro posuzování subjektivní stránky jeho činu. Návrhy obžalovaného sloužily tudíž podstatným způsobem k jeho obhajobě a jejich zamítnutím byl porušen předpis § 3 trestního řádu; bylo tudíž zrušiti rozsudek jako zmatečný z důvodů § 281 čís. 4 trestního řádu a vrátiti věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl. Jest ještě podotknouti, že v souzeném případě tím více jest důležitou a rozhodnou otázka přípustnosti exekuce na zabavené předměty, an se podle zodpovídání se obžalovaného a podle zjištění rozsudku stěžovatel nevzdal zcela holičské živnosti, nýbrž provozuje ji dále na jiném místě, použiv peněz stržených za obchod k zakoupení nového obchodu. Podle odpovídání se obžalovaného, jehož rozsudek rovněž použil za podklad rozhodnutí, jest prodejem krámu za 37.000 Kč rozuměti odstoupení zavedené dílny holičské s veškerým zařízením, čítajíc v ně zabavené čtyři předměty. Nalézací soud při novém projednání věci bude tudíž musiti řešiti i otázku, zda (nehledíc k předpisu § 251 trestního řádu) jest živnost obžalovaného jako živnost řemeslná ve smyslu § 1 čís. 43 živnostenského řádu vhodným předmětem exekuce podle § 341 exekučního řádu a zda po případě i při jejím prodeji za 37.000 Kč způsobená škoda převyšovala 2.000 Kč, ať by již v příčině zabavených čtyř předmětů bylo prokázáno, že jako věci podle § 251 čís. 6 exekučního řádu exekuci nepodléhající nemohly o sobě býti předmětem maření exekuce ve smyslu § 1 zákona o maření exekuce, po případě že by obžalovanému nebylo lze ve směru tom přiznati vinu z hlediska subjektivní stránky skutkové podstaty tohoto trestného činu, či v prodeji tom byly shledány všechny náležitosti tohoto trestného činu po objektivní i subjektivní stránce.

Dále bude soudu dbáti i toho, že jako možný předmět odstranění z hlediska § 1 zákona o maření exekuce přichází ovšem v úvahu nejen krám jako takový, nýbrž i peníze za něj stržené, takže bude nutno uvážiti a zjistiti, jak si v tomto směru obžalovaný počínal, jakým úmyslem byl při tom veden a zejména, zda použil celého výtěžku na zakoupení nového krámu (obchodu).