Rt 3753/1930
Odnětí cizí věci držiteli bez jeho přivolení za účelem jejího zastavení třebas i jen na krátkou dobu je krádeží této věci; úmysl pachatelův nesměřuje tu k pouhému užívání věci (furtum usus), nýbrž ke zcizení odňaté věci, jímž věc přechází z držby dosavadního držitele a pachatele do držby osoby, jíž se věc dává do zástavy, k nakládání s cizí věcí po způsobu vlastníka. Má-li v takovém případě pachatel v době odnětí věci úmysl škodu nahraditi, nemůže to na jeho vině nic měniti.

(Rozhodnutí ze dne 29. ledna 1930, Zm II 306/29.)

Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované do rozsudku Krajského soudu trestního v Brně ze dne 15. července 1929, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem krádeže podle §§ 171, 173, 174 II c), 176 II a) trestního zákona.
Z o d ů v o d n ě n í :
Stížnost tvrdí, že tu jde o poměr civilněprávní, protože prý podle zodpovídání se obžalované byl její poměr k D. tak přátelský, že si obě navzájem menšími částkami vypomáhaly, a že si obžalovaná nemohla v důsledku toho býti vědoma trestnosti činu, vypůjčivši si bez přivolení D. její vkladní knížku, by ji dala do zástavy, nýbrž jednala bezelstně, majíc za to, že tu jde o pouhou zápůjčku, a tvrdí mimo to, že tu ostatně nešlo o odnětí vkladní knížky bez přivolení D., ježto prý tato dala dodatečně obžalované svolení k jednání obžalovanou předsevzatému a schválila toto jednání vzhledem k přátelskému poměru mezi oběma. Má-li ve vývodech stížnosti býti spatřována i námitka, že nejde o krádež, odňal-li pachatel cizí věc držiteli bez jeho přivolení k tomu účelu, by ji zastavil na kratší dobu, (zmatek podle § 281, čís. 9 a) trestního řádu), nelze jí přiznati důvodnost.

Odnětí cizí věci držiteli bez jeho přivolení za účelem jejího zastavení třebas i jen na krátkou dobu je krádeží této věci; neboť úmysl pachatelův směřuje v takovém případě nikoli k pouhému užívání věci (furtum usus), nýbrž ke zcizení odňaté věci, jímž věc přichází z držby dosavadního držitele a pachatele do držby osoby, jíž se věc dává do zástavy, tedy k nakládání s cizí věcí po způsobu vlastníka. Má-li pachatel v takovém případě v době odnětí věci úmysl škodu nahraditi, nemůže to na vině pachatelově nic měniti (rozhodnutí čís. 3367, 4136, 4262 víd. úř. sb.).