Rt 3740/1930
Subjektivní skutková podstata zločinu zprznění (§ 128 trestního zákona) vyžaduje zjištění, že se pachatel, jednající k ukojení vlastních chtíčů, k jednání rozhodl, ač si uvědomil, že jest tu u druhé osoby skutečný stav bezbrannosti, v němž jest naprosto nezpůsobilou k odporu proti jím zamýšlenému pohlavnímu používání jejího těla, i že použití jejího těla je zneužíváním, že se děje proti její skutečné vůli, že případný její odpor není jen projevem zdrženlivosti, projevující se u osob ženského pohlaví v pohlavním styku.

(Rozhodnutí ze dne 21. ledna 1929, Zm II 228/29.)

Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku Krajského soudu ve Znojmě ze dne 6. května 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem zprznění podle § 128 trestního zákona, zrušil napadený rozsudek a věc vrátil témuž soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.
Z o d ů v o d n ě n í :
Jsou sice způsobem dostatečným zjištěny a odůvodněny v rozsudku skutkové náležitosti zločinu podle § 128 trestního zákona, pokud jde o objektivní zjištění stavu bezbrannosti a pohlavního zneužití Anny P., jakož i o část subjektivní skutkové podstaty, účel jednání obžalovaného, směřující k pohlavnímu ukojení, rozsudek však postrádá jakéhokoliv zjištění a odůvodnění další subjektivní náležitosti zločinu podle § 128 trestního zákona, že si též obžalovaný uvědomoval, že Anny P. ve stavu bezbrannosti zneužívá. Omezujeť se rozsudek po subjektivní stránce právě jen na zjištění účelu sledovaného při jeho jednání, uspokojení pohlavního chtíče, čímž však subjektivní stránka zločinu podle § 128 trestního zákona není vyčerpána.

Zlo se zločinem spojené, k němuž podle § 1 trestního zákona vědomí a rozhodnutí pachatelovo buď přímo neb aspoň nepřímo musí v náplni zlého úmyslu nutného ke zločinu směřovati, nezáleží jen ve vlastním ukojení chtíče pachatelova, nýbrž i v tom, že jest jiné osoby jsoucí ve stavu bezbrannosti pohlavně zneužito, že jest protiprávně užito jejího těla k úkonům z pohlavního pudu prýštícím. Vědomí a vůle pachatelova musí tedy směřovati i k těmto objektivním skutkovým náležitostem zločinu podle § 128 trestního zákona a musí proto po subjektivní stránce býti zjištěno, že se pachatel, jednající k ukojení vlastních chtíčů, ke svému jednání rozhodl, ač si uvědomil, že jest tu u druhé osoby skutečný stav bezbrannosti, v němž jest naprosto nezpůsobilou k odporu proti zamýšlenému pohlavnímu užívání jejího těla, i že užívání jejího těla jest zneužíváním, že se děje proti její skutečné vůli, ve sféře pohlavní proti pachateli nikterak omezené, zvláště pak, že případný její odpor není jen projevem určité zdrženlivosti, jež se často z různých důvodů u osob ženského pohlaví v pohlavním styku projevuje, zásadně jej nevylučujíc. Pro posouzení těchto okolností mohou přicházeti v úvahu jmenovitě vzájemný poměr obou osob co do věku, stavu rodinného, společenského a pod., způsob a síla útoku i odporu, jak k příležitosti k činu došlo a podobné skutečnosti, z nichž lze pachateli souditi na větší nebo menší přístupnost neb uzavřenost proti zamýšlenému projevu pohlavnímu. Tyto všechny okolnosti třeba uvážiti při zjištění nutného vědomí pachatelova a úmyslu směřujícího k pohlavnímu zneužití bezbranné osoby. Po této stránce rozsudek nalézacího soudu nic nezjišťuje a výtka důvodu zmatečnosti podle § 281 číslo 9 a) trestního řádu jest proto v tomto směru odůvodněna.

Poněvadž však jde o nedostatek skutkových zjištění, bez nichž se při rozhodování věci nelze obejíti, jejichž zjištění však náleží soudu nalézacímu, jenž může je učiniti jen po novém hlavním přelíčení, jsou tu za souhlasu generální prokuratury ve smyslu § 5 novely k trestnímu řádu a § 288 čísla 3 trestního řádu dány podmínky pro vyhovění zmateční stížnosti v tomto bodě, zrušení rozsudku a odkázání věci k novému líčení v prvé stolici již v neveřejném sezení.