Rt 3737/1930
Skutková podstata zločinu podle § 128 trestního zákona sice nepředpokládá, by ukojení chlípných chtíčů bylo dosaženo, nýbrž stačí takové pohlavní zneužití, jež jen dráždí nebo stupňuje smyslnost, a tomu odpovídající úmysl pachatelův, a smilnost podle § 516 trestního zákona předpokládá, že jednání, dotýkající se pohlavní sféry, prýští z podrážděnosti pohlavního chtíče nebo směřuje k tomu, by pohlavní pud pachatele nebo jiné osoby byl drážděn.

Z toho však nelze vyvozovati, že každý smilný čin, předsevzatý na osobě pod 14 lety, již naplňuje za všech okolností skutkovou podstatu § 128 trestního zákona; při tomto zločinu musí býti cílem smilného jednání ukojení chlípných chtíčů v onom nejširším smyslu; jednal-li pachatel smilně jen následkem podrážděnosti pohlavního chtíče, nenesl-li se však jeho úmysl k tomu cíli, by tímto jednáním byla jeho smyslnost drážděna a stupňována (bylo-li smilné jednání jen důsledkem předcházející podrážděnosti pohlavního pudu pachatele, nikoli cílem toho, by tato podrážděnost byla přivoděna nebo stupňována), není tu úmyslu směřujícího "k ukojení chlípných chtíčů", a takové jednání nespadá pod § 128 trestního zákona), nýbrž může býti jen přestupkem podle § 516 trestního zákona.

; (Rozhodnutí ze dne 20. ledna 1930, Zm I 470/29.)

Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost státního zastupitelství do rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. května 1929, jímž byl obžalovaný, byv obžalován pro zločin zprznění podle § 128 trestního zákona, uznán vinným jen přestupkem proti veřejné mravopočestnosti podle § 516 trestního zákona.
Z o d ů v o d n ě n í :
Dovolávajíc se číselně důvodů zmatečnosti § 281 čís. 5 a 10 trestního řádu namítá zmateční stížnost státního zastupitelství, že si rozsudek odporuje, pokud uznal na vinu obžalovaného pro smilné jednání podle § 516 trestního zákona, současně však odmítl skutkovou podstatu zločinu § 128 trestního zákona, ač přece každé smilné jednání jest vykonáno vždy z důvodů pohlavních a slouží přinejmenším k tomu, by se smyslnost dráždila nebo stupňovala. Těmito vývody napadá zmateční stížnost rozsudek po stránce právní, vytýkajíc rozsudku mylný výklad pojmu "smilného činu" a mylné nazírání právní, pokud si soud neuvědomil, že k ukojení chlípných chtíčů podle § 128 trestního zákona stačí i pohlavní zneužití, jež "jen smyslnost dráždí nebo stupňuje".

Ani v tom ani v onom směru nelze zmateční stížnosti přisvědčiti. Správným jest ovšem, že se podle judikatury nejvyššího soudu, která zřejmě tane zmateční stížnosti na mysli, ke skutkové podstatě zločinu podle § 128 trestního zákona nepředpokládá, by ukojení chlípných chtíčů bylo dosaženo, nýbrž že stačí pohlavní zneužití, jež jen dráždí nebo stupňuje smyslnost, a tomu odpovídající úmysl pachatele; a správným jest i, že smilnost podle § 516 trestního zákona předpokládá, že jednání, dotýkající se pohlavní sféry, prýští z podrážděnosti pohlavního chtíče nebo směřuje k tomu, by pohlavní pud pachatele nebo jiné osoby byl drážděn. Leč z těchto právních zásad nelze ještě vyvozovati, - jak se patrně stížnost domnívá - že každý smilný čin, předsevzatý na osobě pod 14 lety, již naplňuje za všech okolností skutkovou podstatu § 128 trestního zákona.

Jest si vždy uvědomiti, že při tomto zločinu musí býti cílem smilného jednání ukojení chlípných chtíčů v onom nejširším smyslu; jednal-li pachatel smilně jen následkem podrážděnosti pohlavního chtíče, nenesl-li se však jeho úmysl k tomu cíli, by tímto jednáním byla jeho smyslnost drážděna a stupňována, bylo-li, jinými slovy řečeno, smilné jednání jen důsledkem předcházející podrážděnosti pohlavního pudu pachatele, nikoli cílem toho, by tato podrážděnost byla přivoděna nebo stupňována, nevykazuje takový skutek veškeré zákonné náležitosti § 128 trestního zákona pro nedostatek úmyslu směřujícího "k ukojení chlípných chtíčů", a může naplniti jen skutkovou podstatu přestupku § 516 trestního zákona.

Je tedy nasnadě, že rozsudek není právně pochybený, uznal-li na vinu obžalovaného podle § 516 trestního zákona, vyloučiv jakýkoli jeho úmysl, nesoucí se k ukojení chlípných chtíčů. Tento úmysl napadený rozsudek skutečně vyloučil, zabývaje se cílem, k němuž smilná (necudná) činnost obžalovaného směřovala, a zjistiv v této příčině, že obžalovanému vůbec nešlo o nic jiného, než by s děvčaty žertoval, třebas i způsobem podle § 516 trestního zákona závadným; tento výrok odůvodňuje soud náležitě poukazem k stáří obžalovaného a ke způsobu jeho jednání; nemůže býti proto pochybnosti o tom, že rozsudkem měly býti vyloučeny vůbec každé možnosti, pokud se týče jakýkoliv vztah k ukojení chlípných chtíčů, třebas i spočívající jen ve dráždění nebo v stupňování smyslnosti. Jelikož stížnost těmto skutkovým zjištěním nevytýká žádnou z formálních vad čís. 5 § 281 trestního řádu, jsou závazná i pro řízení zrušovací; i bylo zmateční stížnost jako neodůvodněnou zavrhnouti.