Rt 3724/1929
Otázku, zda vzešly pochybnosti, zda je obžalovaný v užívání rozumu či zda trpí duševní chorobou, jíž by mohla býti jeho příčetnost vyloučena (§ 134 tr. ř.), jest řešiti nikoli podle subjektivního dojmu rozhodujícího soudu o tom, zda se obžalovaný jeví býti abnormálním čili nic, nýbrž podle objektivních okolností vyšlých najevo za trestního řízení, při čemž jest přihlížeti k veškerým skutečnostem přicházejícím ve směru tom v úvahu, nikoliv jen k zodpovídání se pachatele; není třeba, by se obžalovaný v tom směru hájil.

( Rozhodnutí Zm I 730/29, 28.12.1929 )
Z odůvodnění:
Při hlavním přelíčení bylo navrženo obhajobou zkoumání duševního stavu obžalovaného znalci psychiatry o tom, že obžalovaný jest dědičně zatížen, že jest slaboduchý, podléhá psychose mladistvých a že čin sám byl spáchán v chorobném pathologickém afektu, který vylučuje trestnost podle § 2 tr. zák. Porotní soud zamítl návrh s odůvodněním, že za líčení nevyšla najevo objektivní skutečnost, ze které by se dalo souditi, že obžalovaný trpí duševní chorobou a že spáchal čin ve střídavém pominutí smyslů; pouhé pochybnosti vyslovené obhájcem a matkou že prý nestačí; pokud se týče dojmu soudu, že neshledává soud obžalovaného abnormálním a obžalovaný se tím při četnickém vyšetřování ani před vyšetřujícím soudcem nehájil.

Zmateční stížnost právem vytýká tomuto rozhodnutí porotního soudu vadnost podle § 344 čís. 5 tr. ř. Předpis § 134 tr. ř. ukládá soudu, by dal vyšetřiti duševní stav obžalovaného, vzniknou-li pochybnosti o tom, zda je obžalovaný v užívání rozumu či zda trpí duševní poruchou, jíž by mohla býti jeho příčetnost vyloučena. Otázku, zda pochybnosti vzešly, jest řešiti nikoli podle subjektivního dojmu rozhodujícího soudu o tom, zda se obžalovaný jeví býti abnormálním, čili nic, nýbrž podle objektivních okolností vyšlých najevo za trestního řízení, při čemž jest přihlížeti k veškerým skutečnostem přicházejícím ve směru tom v úvahu, nikoliv jen k zodpovídání se pachatele.

Není třeba, by se obžalovaný hájil, ať již proti pátrajícímu četnictvu, nebo před vyšetřujícím nebo rozhodujícím soudem duševní chorobou nebo střídavým pominutím (zmatením) smyslů v době spáchání trestného činu; takový stav vylučující trestní zodpovědnost může tu býti, aniž si byl obžalovaný skutečnosti té vědom a aniž ji mohl tušiti, po případě aniž byl s to, by podle stavu a míry své chápavosti a inteligence vybudoval na základě tom svou obhajobu; soud však přes to podle §§ 3, 206 a 232 tr. ř. jest povinen z moci úřední dbáti všeho, co slouží ke zjištění hmotné pravdy, k usvědčení pachatele i k jeho obraně.

V souzeném případě nejen anamnestická data vyšlá trestním řízením najevo, nýbrž i čin sám, způsob jeho provedení, zejména pak pohnutka opětovného žhářství jsou okolnostmi, jež mohou vzbuditi pochybnosti o úplné příčetnosti pachatelově.