Rt 3715/1929
Přes platné zákonné předpisy o ochraně osobní svobody jsou oprávněny stíhati a zadržeti osobou podezřelou z trestného činu za tím účelem, by mohla býti odevzdána příslušnému úřadu, nejen orgány veřejné bezpečnosti, nýbrž každý, kdokoliv nabude vědomosti o trestném činu, který má býti stíhán z povinnosti úřední (byl o to strážníkem požádán).

Pokud nejde o překročení obžaloby (§§ 267, 281 čís. 8 tr. ř.), byl-li obžalovaný k obžalobě pro zločin krádeže uznán vinným zločinem podílnictví na krádeži.

( Rozhodnutí Zm II 346/29, 21.12.1929 )
Z odůvodnění:
Proti odsouzení pro zločin podle § 98 b) tr. zák. namítá stěžovatel, dovolávaje se jen hmotně-právního zmatku čís. 9 a) § 281 tr. ř., že zjištěné jeho jednání nenaplňuje skutkovou podstat u vydírání, poněvadž opomenutí, jež vynucoval pohrůžkou na svých pronásledovatelích, by totiž upustili od jeho stíhání, nespadá pod pojem "plnění, dopuštění neb opomenutí" ve smyslu § 98 b) tr. zák. proto, že dotyčné osoby nebyly oprávněny obžalovaného pronásledovati nebo zadržeti, kdežto jemu příslušelo právo brániti se proti jejich útokům, takže prý nevynucoval nic protiprávního.

Než zmateční stížnost jest na omylu, poněvadž přes platné zákonné předpisy sloužící k ochraně osobní svobody, jsou oprávněny stíhati a zadržeti osobu podezřelou z trestného činu za tím účelem, by mohla býti odevzdána příslušnému úřadu, nejen orgány veřejné bezpečnosti, nýbrž každý, kdo nabude vědomosti o trestném činu, který má býti stíhán z povinnosti úřední. To plyne již z ustanovení § 86 tr. ř., podle něhož má právo učiniti oznámení o trestném činu veřejnožalobním každý, kdo o něm zví, a jehož nutným důsledkem jest právo ujistiti se osobou podezřelou; právo to jest však uznáno i ustanovením § 93 tr. zák., jež za jistých předpokladů výslovně dovoluje omezení osobní svobody. Z toho plyne pro souzený případ, že ti, kdož se pokusili zadržeti obžalovaného, podezřelého ze zločinu krádeže, na útěku, by ho mohli odevzdati policejnímu orgánu, byli oprávněni ho stíhati a zadržeti, tím spíše, že byli policejním strážníkem G-em, jenž obžalovaného zatkl a jemuž se obžalovaný vytrhl, voláním a pískáním o to požádáni. Podle toho nejednali obžalovaným ohrožení zřízenci dráhy bezprávně, nýbrž naopak, vykonávajíce právo jim příslušející, ani stíhali obžalovaného, podezřelého ze zločinu krádeže, by ho zadrželi a zajistili, a jednání obžalovaného, jenž se snažil vynutiti na nich, by upustili od jeho zadržení, pohrůžkami, způsobilými vzbuditi v nich důvodné obavy a zdůrazněnými namířeným browningem, obsahuje všecky zákonné známky skutkové podstaty podle § 88 b) tr. zák.

Proti odsuzujícímu výroku pro zločin podílnictví na krádeži (§§ 185, 186 a), b) tr. zák.) namítá zmateční stížnost podle čís. 8 § 281 tr. ř., že prý soud překročil obžalobu a porušil ustanovení § 267 tr. ř. odsoudiv obžalovaného pro zločin podílnictví na krádeži, ač obžaloba zněla jen na zločin krádeže a veřejný obžalobce nežádal za potrestání pro zločin podílnictví na krádeži ani v obžalobě in eventum ani nerozšířil v tom směru obžalobu při hlavním přelíčení. Než zmateční stížnost jest na omylu; předmětem obžaloby jest trestný čin, nikoliv právní kvalifikace; soud má při právním posouzení žalobních skutků úplnou volnost a může podřaditi žalobní čin pod jiný trestný zákon než obžaloba. I když zněla obžaloba v souzeném případě na zločin krádeže podle §§ 171, 173, 174 I. a), II. a), c), 176 II. a), 179 tr. zák. mohl soud uznati obžalovaného vinným zločinem podílnictví na krádeži podle §§ 185, 186 a), b) tr. zák., přihlížeje k okolnostem, které se objevily teprve při hlavním přelíčení, jen když totožnost skutku zůstala nezměněna (§§ 262, 267 tr. ř.).

Jest totiž uvážiti, že podstata trestného činu, pro který byla na obžalovaného podána obžaloba, záleží v bezprávném přivlastnění si cizího movitého statku. Ať již soud zjistil, že pachatel (obžalovaný a jeho společníci) odňali cizí věc (sádlo) sami z držení poškozeného, nebo nabyl přesvědčení jen o tom, že odcizenou již cizí věc, znajíce její původ, na sebe převedli, ukryli, nebo prošantročili, - kteroužto okolnost ostatně tvrdila i obžaloba, v tom i onom případě zůstává jednání v rozsudku zjištěné totožným s oním, jež obsahovala obžaloba, totiž bezprávné přivlastnění si cizího movitého statku, poněvadž trestní činnost zjištěná v rozsudku je jen dalším článkem v řadě útoků poškozujících vlastníka odcizené věci.