Rt 3705/1929
Vyhýbání jest dostatečným způsobem provedeno jen, je-li protijedoucímu vozidlu uvolněna celá ve směru jeho jízdy strana silnice až do jejího středu.

( Rozhodnutí Zm I 152/29, 14.12.1929 )
Z odůvodnění:
Jest zřejmě nesprávnou výtka stížnosti, že rozsudek, přesněji výrok nalézacího soudu jest neúplný (a nejasný), ježto prý netvrdí vůbec nic o tom, zda má soud za to, že se stěžovatel včas a dostatečně vyhnul autu či nikoli, a zda spatřuje v tom vinu stěžovatelovu. Nesprávná jest i další výtka, že nejsou pro onen výrok uvedený důvody. Odůvodněním výroku, že stěžovatel jel středem silnice, až bezprostředně k místu nehody, a tím i závěru - z výroku toho odvozeného -, že stěžovatel nedostál oné povinnosti, jest předeslané (onomu výroku) vylíčení výpovědi svědka N-e, že stopa stěžovatelova povozu vedla přímo středem silnice ... až bezprostředně k místu úrazu, odkud teprve koleje (rozuměj stěžovatelova povozu) odbočily na levo, a pozdější, arciť stručnější poukaz k téže výpovědi.

Závěru nalézacího soudu o nesplnění povinnosti ke včasnému a dostatečnému vyhnutí autu vytýká stížnost dále neúplnost proto, že soud nepřihlížel

a) k tomu, že stěžovatel jel s povozem naloženým plně ovocem, tedy s povozem velmi těžkým příkře do vrchu, takže nemohl ihned vyhýbati, kdežto auto přijelo velkou rychlostí s vrchu dolů;

b) k tomu, že i když stěžovatel jel tak, jak jel, zbýval na levé straně (na straně auta) prostor 2.85 m (bez banketu), kterým mohlo auto projeti bezzávadně a aniž muselo zajeti levými koly na kluzký banket.

Než okolnosti stížnosti ve výtkách zdůrazňované neměly pro napadený závěr významu, takže soud mohl opomenouti výsledky hlavního přelíčení k nim poukazující, aniž se tím jeho výrok stal neúplným co do skutečnosti rozhodné, jak zmatek § 281, čís. 5 tr. ř. předpokládá. Že povoz stěžovatelův byl z důvodů pod a) uvedených méně pohyblivý, e převod povozu ze středu silnice na levou stranu vyžadoval větší námahy a delší doby, zprostilo by stěžovatele zodpovědnosti za opožděné a nedostatečné vyhýbání jen, kdyby k převodu povozu ze středu na levou stranu silnice nebyla stačila ani doba, která uplynula do okamžiku, kdy přijelo auto až bezprostředně před stěžovatelův povoz, od okamžiku, kdy stěžovatel spatřil anebo při náležité pozornosti mohl spatřiti auto proti němu svrchu jedoucí. To stížnost netvrdí a tvrditi nemůže. Rozsudek zjišťuje, že obžalovaní mohli vozidla proti sobě jedoucí zpozorovati ze vzdálenosti 200 m a stěžovatel udal, že spatřil auto spoluobžalovaného ze vzdálenosti asi 150 m. Stížnost sama uvádí, že metr jízdy povozu stěžovatelova znamená přiblížení se auta nejméně o 10 metrů. V době, kterou projelo auto vzdálenost 200, pokud se týče 150 metrů, mohl tudíž stěžovatelův povoz vykonati jízdu 20, pokud se týče 15 metrů, takže mohl stěžovatel, kdyby se byl začal vyhýbati na levo ihned, jakmile mohl spatřiti auto neb alespoň ihned po tom, kdy je skutečně spatřil, býti se svým povozem na levé straně silnice mnohem dříve než dojelo auto až bezprostředně k němu.

Dostatečným způsobem jest vyhýbání ve smyslu toho, co uvedeno o účelu příslušného předpisu, provedeno jen, je-li vozidlu protijedoucímu uvolněna celá levá (ve směru jeho jízdy) strana silnice, tedy s hlediska vyhýbajícího se vozidla pravá polovice silnice až do jejího středu, a je-li tím vozidlu, kterému se jiné vyhýbá, umožněna další jízda, jede-li již na straně silnice jemu příslušející, aniž bylo nuceno odbočiti od dosavadního směru své jízdy a projeti užším, než naznačeno, pruhem jízdní dráhy. Proto nemohla závěru, že stěžovatel - jeda středem silnice až bezprostředně k místu nehody - nedostál své povinnosti, vyhnouti se včas a dostatečně, brániti okolnost, že i při zjištěném způsobu stěžovatelovy jízdy zbyl pruh silnice dosti široký, by jím auto projelo.