Rt 370/1921
I. Rozdíl mezi pokusem a dokonáním krádeže.

II. Při krádeži spáchané více spolupachateli netřeba, by úmysl jednoho každého směřoval k jeho osobnímu prospěchu.

( Rozhodnutí Kr I 597/20, 12.02.1921 )
Z odůvodnění:
Zmateční stížnost namítá, že nalézací soud pominul v důvodech rozsudku úplně mlčením hájení se obžalovaného B. dotvrzené dalšími důkazy, že obžalovaný B. sice spolupůsobil při vyvalení bedny z vypáčeného vagonu na pole a jejím otevření, že však po otevření bedny dostal strach a odešel pryč s Š., ničeho z obsahu bedny si nepřisvojiv. Tudíž krádež měla zůstati ohledně B., jenž neměl v úmyslu boty ku svému prospěchu odciziti, v období pokusu, který se stal dobrovolným upuštěním pachatelovým beztrestným.

K tomu je nutné uvést, že skutečnost, že B. po otevření bedny dostal strach a odešel pryč s Š., ničeho z obsahu bedny si nepřisvojiv, mohla snad nasvědčovati tomu, že, přesvědčiv se o obsahu bedny, upustil od úmyslu, přisvojiti si z něho něco pro svoji osobu, přece jen nelze z ní odvozovati, že by při vypáčení vagónu a společném vyvalení bedny z něho a z nádraží na pole, nebyl stěžovatel měl společný se spolupachateli úmysl, bednu i s dosud neznámým obsahem si přivlastniti.

Vyvalením bedny na pole a vypáčením byla však krádež jako taková dokonána, to tím spíše, že při krádeži, spáchané více spolupachateli netřeba, by úmysl každého směřoval k jeho osobnímu prospěchu, nýbrž stačí, spolupůsobí-li vědomě při odejmutí věci z cizího držení ve prospěch kterékoliv osoby zúčastněné na krádeži.