Rt 3697/1929
I. Skutková podstata zločinu podle § 131 tr. zák. předpokládá soulož (aspoň podniknutou) mezi pokrevními příbuznými v pokolení vzestupném nebo sestupném, bez rozdílu, zda bylo jejich pokrevní příbuzenství založeno zrozením manželským či nemanželským.

Tento poměr přirozeného pokrevenství není totožným s právním poměrem, jenž podle ustanovení občanského zákona přivádí dvě osoby do příbuzenského poměru přes to, že pokrevními příbuznými nejsou.

II. Po subjektivní stránce se vyžaduje, by si pachatelé byli vědomi, že jsou k sobě v poměru pokrevního příbuzenství.

III. O tom, zda je v souzeném případě mezi dvěma osobami poměru přirozeného pokrevního příbuzenství čili nic, rozhoduje výlučně soudce trestní, nejsa vázán omezením, jež stanoví pro otázku zjištění nemanželského otcovství pro obor práva soukromého občanský zákon v § 158.

( Rozhodnutí Zm I 52/29, 11.12.1929 )
Z odůvodnění:
Odsuzující rozsudek jest stižen hmotněprávním zmatkem. Skutková podstata zločinu podle § 131 tr. zák., jímž byli obžalovaní uznáni vinnými, předpokládá soulož (aspoň podniknutou) mezi pokrevními příbuznými v pokolení vzestupném nebo sestupném, ovšem bez rozdílu, zda bylo jejich pokrevní příbuzenství založeno zrozením manželským či nemanželským. Tento poměr přirozeného pokrevenství není totožným s právním poměrem, jenž podle ustanovení občanského zákona přivádí dvě osoby do příbuzenského poměru přes to, že pokrevními příbuznými nejsou.

Po subjektivní stránce se vyžaduje, by si pachatelé byli vědomi, že jsou k sobě v poměru pokrevního příbuzenství.

O tom, zda je v souzeném případě mezi dvěma osobami takovýto poměr přirozeného pokrevního příbuzenství čili nic, rozhoduje výlučně soudce trestní, nejsa vázán omezením, jež stanoví pro otázku zjištění nemanželského otcovství pro obor práva soukromého občanský zákon v § 158.

Napadený rozsudek pochybil a nesprávně vyložil zákon v § 131 tr. zák. tím, že, dospěv k přesvědčení, že obžalovaná "po zákonu" jest a zůstává dítětem obžalovaného Jana A-a (proto, že tento před veřejností a před úřady ji za své dítě uznal a ji jako dítě jím zplozené legitimovati dal)", a že "dnes na základě pouhé výmluvy obžalovaného nelze prokázati, že Josefa A-ová není dcerou Josefa A-a, a že jím nebyla zplozena", vynesl rozsudek odsuzující, aniž vůbec a přesně zjistil, zda jest či není Josefa A-ová krevní dcerou Josefa A-a, a zda si byli oba obžalovaní při činu vědomi toho, že jsou pokrevní příbuzní čili nic. Nemožnost přezkoumati pravdivost obhajoby obžalovaných, že jim matka Josefy A-ové na smrtelném loži sdělila, že Josefa A-ová není krevní dcerou Josefa A-a, nezprošťuje soud povinnosti, by učinil v tom i onom směru určitá a přesná zjištění, ať positivní ať negativní. Subjektivní stránkou skutkové podstaty byl soud tím spíše povinen se zabývati, ježto se oba obžalovaní již při prvém výslechu hájili tím, že souložili spolu ve vědomí, po případě v domnění, že nejsou pokrevními příbuznými (weswegen ich in meiner Handlungsweise keine unerlaubte Handlung erblickte).

Z těchto důvodů bylo odůvodněno zrušiti právně mylný rozsudek použitím § 290 tr. ř. jako zmatečný a uznati, jak se stalo.