Rt 3695/1929
Na rozdíl od vychvalování zločinu, jež se může vztahovati i na zločin ještě nespáchaný, předpokládá vychvalování neb oslavování pachatele zločinu (§ 16 čís. 2 zák. na ochr. rep.), že zločin byl již spáchán.

Nespadá sem oslavování sebe jako budoucího pachatele zločinu, není-li v pachatelově činnosti i vychvalování zločinu, třebas i takového, jenž má býti teprve spáchán.

( Rozhodnutí Zm I 525/29, 9.12.1929 )
Z odůvodnění:
Trestného činu podle § 16 čís. 2 zák. na ochr. rep. se dopo uští, kdo buď veřejně vychvaluje nebo schvaluje zločin uvedený v §§ 1, 2, 7, 8 zák. na ochr. rep., nebo kdo veřejně vychvaluje neb oslavuje pachatele takového zločinu. Obžaloba vinila obžalovaného jen, že svými slovy vychvaloval zločin. Pro skutkovou podstatu tohoto deliktu jest však okolnost potvrzená svědkem T-ým lhostejná, ježto se týká jen pohnutky, proč obžalovaný pronesl závadný výrok, takže soud ji směl pominouti mlčením.

Mohla by ovšem míti význam pro otázku, zda chtěl obžalovaný svými slovy vychvalovati (oslavovati) pachatele zločinu, avšak jen tenkráte, kdyby byl skutečně pachatelem zločinu uvedeného v §§ 1, 2, 7, 8 zák. na ochr. rep., poněvadž na rozdíl od vychvalování zločinu, jež se může vztahovati i na zločin ještě nespáchaný, vychvalování nebo oslavování pachatele zločinu předpokládá již pojmově, že zločin byl již spáchán; nelzeť mluviti o pachateli, dokud nebyl spáchán neb aspoň podniknut čin; vždyť musí býti právě úmyslem vinníkovým, by vychvaloval neb oslavoval pachatele za jeho čin, buď že tímto způsobem projevuje s ním souhlas nebo zaň pachatele odměňuje.

Po věcné stránce namítá zmateční stížnost, že bylo by podřaditi jednání obžalovaného přísnějšímu předpisu § 16 čís. 2 zák. na ochr. rep., ježto obžalovaný výroby, které soud vzal za prokázané, veřejně vychvaloval nebo oslavoval sebe jako budoucího pachatele zločinu podle § 7 čís. 1 zák. na ochr. rep., neboť chtěl se tím státi mezi svými spoluvězni slavným, obdivovaným, že jim oznámil, k jakému mimořádnému činu jest odhodlán. Než ani tato námitka neobstojí, nejen proto, že oslavování sebe, jako budoucího pachatele zločinu, - není-li v pachatelově činnosti obsaženo i vychvalování zločinu, třebas i takového, jenž má býti teprve spáchán - není již pojmově myslitelno, jak bylo výše vyloženo, nýbrž i proto, že soud zjistil, že smysl závadného výroku obžalovaného byl ten, že jím před více lidmi vyhrožoval presidentu republiky zlým nakládáním (nemaje ve skutečnosti úmyslu ho zastřeliti), a že tímto hrubě zneuctívajícím projevem ho na cti urazil.