Rt 3688/1929
Je-li podstatou urážlivého projevu úsudek, nelze jej odděliti od premis, na jejichž podkladě byl pronesen, nýbrž sluší jej zkoumati ohledně jeho smyslu a dosahu, jakož i ohledně jeho správnosti a přípustnosti současně s oněmi předpoklady, v jejichž spojitosti a na jejichž základě byl pronesen.

( Rozhodnutí Zm I 561/29, 30.11.1929 )
Z odůvodnění:
Podstatou urážlivého projevu jest tedy úsudek na konci článku a článku jako nadpis a stručný souhrn jeho obsahu předeslaný; takový úsudek nelze však odděliti od premis, na jejichž podkladě byl pronesen, nýbrž sluší jej zkoumati ohledně jeho smyslu a dosahu, jakož i ohledně jeho správnosti a přípustnosti současně s oněmi předpoklady, v jichž spojitosti a na jejichž základě byl pronesen.

V tomto směru však pochybil soud, pokud prostě a povšechně vyslovil, že obsahem článku je výtka, že v určitém případě, při hlasování a zadání práce, "se postavili sociální demokraté proti pražskému dělnictvu a kolektivním smlouvám", aniž si uvědomil, pokud se týče, jak bude níže dovozeno - řádně hodnotil, co při debatě před oním hlasováním předcházelo. Vždyť nejde v souzeném případě o řešení otázky, zda tato rozsudkem zjištěná výtka sama o sobě se dotýká cti soukromých obžalobců čili nic, nýbrž rozhodným jest, zda tato výtka jako "úsudek" učiněný následkem předchozího prohlášení soukromého obžalobce K-a, byla oprávněna či nikoliv, neboť výtka tato se vyslovuje ve formě závěru, čerpaného z předchozího prohlášení soukromého obžalobce K-a, že tvrzení radního N-a jsou správná a, že firma V. je ras na dělníky, k čemuž se v článku pak dodává, že "se tudíž postavili sociální demokraté..."

Právě onou důležitou větou článku, že městský radní K. prohlásil, že firma V. je ras na dělnictvo, se rozsudek vůbec neobírá, a jest proto zmatečným, poněvadž by mohla míti význam pro správné posouzení smyslu a dosahu článku, a poněvadž nelze ani vyloučiti, že by soud, kdyby k ní byl přihlížel, nebyl snad dospěl i k jinému závěru o významu další poznámky K-ovy, že tvrzení radního N-a jsou správná", již doposud nehodnotil ve spojitosti s výrokem, "ras na dělnictvo" a prostě odbyl tvrzením soukromého obžalobce K-a samotného nekrytou úvahou, že šlo o výrok v replice a proto o výrok nedobře uvážený a promyšlený. Je nasnadě, že by v případě, kdyby byl zjištěn jiný smysl a význam pozastaveného článku, i důkaz pravdy musel býti posuzován jinak, než se stalo v rozsudku.

V tomto ohledu doposud soud, vycházeje z předpokladu, že sociálním demokratům v městské radě bylo vyčítáno, že jsou proti pražskému nezaměstnanému dělnictvu a proti kolektivním smlouvám, zjistil, že nedošly technickou komisi stížnosti v tomto směru na firmu V., a že nebyl soukromým obžalobcům v době, kdy městská rada vyjednávala o zadávání prací na P., znám, postup firmy V. při jiných soukromých a částečně i pro obec konaných pracích. Leč tyto úvahy by nepostačovaly, kdyby soud zjistil, že onomu hlasování pro firmu V. předcházela jednak o konkrétní skutečnost opřená stížnost radního N-a na tuto firmu a odpověď radního K-a, že tato tvrzení N-a jsou správná, a že jest firma V. ras na dělnictvo; tu by záleželo naopak při důkazu pravdy vlastně na tom, zda tu šlo o vážné, nevymyšlené tvrzení N-ovo o formě. V. a zda se i prohlášení radního K-a (třeba i hájícího jako zpravodaj návrh technické komise) stalo před hlasováním v přítomnosti ostatních soukromých obžalobců v takové formě, že nebylo důvodu o jeho vážnosti pochybovati. Jelikož si soud tyto pro správné právní posouzení věci rozhodné skutečnosti neuvědomil, bylo zmateční stížnosti vyhověti a za předpokladů § 5 nov. k trestnímu řádu uznati již v zasedání neveřejném, jak se stalo, aniž bylo třeba obírati se ostatními námitkami zmateční stížnosti, které se staly zrušením rozsudku bezpodstatnými.