Rt 3685/1929
Ochrana vynálezů (zákon ze dne 11. ledna 1897, čís. 30 ř. zák.).

I. Skutková podstata přečinu podle § 97 pat. zák. může býti po stránce subjektivní dána nejen úmyslem přímým, uskutečněno-li něco z toho, co § 95 zákona označuje za porušení patentu, jakožto zlo přímo rozvážené a umíněné (§ 1 tr. zák.), nýbrž i eventuálním zlým úmyslem, jenž je tu, pokládal-li pachatel právu se příčící výsledek své činnosti sice jen za možný, jednal však přes to tak, že jest předpokládati, že by ho nebylo zdrželo od trestného jednání, ani kdyby byl předvídal, že trestnímu právu se příčící výsledek jistě nastane.

II.Přečin § 97 zák. pat. je činem dolosním; k jeho subjektivní podstatě nestačí pouhá nedbalost; jest jen takovou nedbalostí, kdyby pachatel mohl (musil) za náležité a povinné pozornosti v dotyčném směru dospěti k pochybnostem o trestní nezávadnosti svého jednání, najmě o jsoucnosti cizího práva patentového, pokud se týče o tom, zda svým jednáním nezasahuje v právo to, kdyby byl za věcí dále šel a vyšetřil, čeho třeba, - jestliže však tak daleko nedospěl, neshledovav, kam vedou půtahy.

K eventuálnímu zlému úmyslu je naproti tomu ještě třeba, by pachateli alespoň vskutku vzešly v oněch směrech pochybnosti, jimiž se však nedal odraditi od svého záměru nebo jichž se rozhodl nedbati.

( Rozhodnutí Zm II 319/28, 29.11.1929 )
Z odůvodnění:
Soud nalézací zjistil, že stavbami obžalovaného, provedenými v létech 1925 a 1926 na jamách G., H., F. a V., byl spáchán zásah do chráněného patentu soukromého obžalobce; nalézací soud dále zjistil, že se provádění těchto staveb stalo při provozování stavebního podniku obžalovaného bez souhlasu soukromého obžalobce, - a uznal, že je tím dána objektivní skutková podstata zásahu do patentu.

Po stránce subjektivní však dospěl nalézací soud k přesvědčení, že by obžalovaný nebyl prováděl závadný způsob stavby, kdyby si byl vědom, že tím může zasáhnouti do patentních práv chráněných pro soukromého obžalobce. Probrav průvodní výsledky, o něž se při tomto závěru opírá, znovu nalézací soud projevuje skutkové přesvědčení v naznačeném směru slovy, že obžalovaný jednal, jsa bezelstně přesvědčen, že se způsob výstavby, používaný jeho vedoucím podle patentu B-ova podstatně odlišuje od způsobu výstavby chráněného patentem pro soukromého obžalobce, a že obžalovaný nechtěl dopustiti, by se v jeho podniku prováděl způsob staveb, kterým by se zasahovalo do patentu soukromého obžalobce.

Nemůže býti pochybnosti, že těmito výroky vyloučil nalézací soud u obžalovaného alespoň přímý zlý úmysl. Zda zamýšlel stejně zjistiti a rozhodnouti i ve směru eventuálního zlého úmyslu - není zcela nepochybné, třebas i tomu leckterý obrat v rozsudku nasvědčoval, poněvadž rozsudek se v té příčině dosti zřetelně nevyslovuje. Zmateční stížnost ve vývodech nevytýká sice rozsudku výslovně právní omyl v tom směru, že soud nalézací nedbal toho, že přečin podle § 97 zák. pat. může býti spáchán i eventuálním zlým úmyslem, a že z toho nevyvodil důsledky, ale smysl a směr výtek, činěných rozsudku nejen v tomto, nýbrž i v prvém oddílu zmateční stížnosti zřejmě nasvědčují tomu, že se stěžovatel staví na toto právní stanovisko, z něho při svých výtkách vychází a tím se i domáhá jeho uznání.

Stanovisko to nelze ovšem předem odmítnouti. Skutková podstata přečinu podle § 97 pat. zák. může býti po stránce subjektivní splněna nejen úmyslem přímým, uskutečněno-li totiž to nebo něco z toho, co § 95 zák. pat. označuje za porušení patentu, jakožto zlo přímo rozvážené a umíněné (§ 1 tr. zák.), nýbrž i eventuálním zlým úmyslem, jenž je tu, pokládal-li pachatel právu se příčící výsledek své činnosti sice jen za možný, jednal však přes to tak, že jest předpokládati, že by ho nebylo zdrželo od trestného jednání, ani kdyby byl předvídal, že trestním právu se příčící výsledek již nastane.

Hned tu třeba ovšem poznamenati, že přečin § 97 zákona pat. jest činem dolosním a že tedy nestačí k jeho subjektivní skutkové podstatě již pouhá nedbalost. Je pak jen nedbalostí, kdyby pachatel mohl ba snad musil za náležité a povinné pozornosti v dotyčném směru dospěti k pochybnostem o trestní nezávadnosti svého jednání, tedy zejména o jsoucnosti cizího práva patentového, pokud se týče o tom, zda svým jednáním nezasahuje v právo to, kdyby byl za věcí dále šel a vyšetřil, čeho třeba, však tak daleko nedospěl, nesledovav, kam vedou půtahy. K eventuálnímu zlému úmyslu je naproti tomu ještě třeba, by byly obviněnému alespoň vskutku vzešly v naznačených směrech pochybnosti, jimiž by se byl dal odraditi od svého záměru nebo jichž by se byl rozhodl nedbati.