Rt 3684/1929
Požadavkům zákona (§§ 270 čís. 5, 281 čís. 5 tr. ř.) není vyhověno, uvádí-li rozsudek jen zdroje svého poznání, aniž se jejich obsahem v rozsudku obírá a podrobuje jej zákonnému zkoumání a hodnotění; nestačí ani poukaz na rozsudkový výrok.

( Rozhodnutí Zm I 566/29, 28.11.1929 )
Z odůvodnění:
Stížnost uplatňuje právem, že rozhodovací důvody, které napadený rozsudek pro svůj výrok uvádí, pozůstávají prostě v tom, že nalézací soud na základě doznání obžalovaných (bod II. 1, 2 rozsudku), pokud se týče na základě doznání obžalovaných, výpovědí dotyčných svědků a posudku znaleckého (bod II. 3 rozsudku) bere za prokázánu skutkovou podstatu zločinu stěžovatelce za vinu přičítaného v objektivním i subjektivním směru, aniž však uvádí, v čem trestná činnost stěžovatelčina spočívá po skutkové stránce, Je na snadě, že důvody rozsudkové nevyhovují zákonu.

Podle čís. 5 § 270 tr. ř. má býti v rozhodovacích důvodech odsuzujícího rozsudku uvedeno s určitostí, které rozhodné skutečnosti a z jakých důvodů pokládá soud za dokázané, jakož i jakými úvahami soud byl veden při rozhodování o právních otázkách a při vyvrácení námitek obžalovaným přednesených. Rozsudek nevyhovující tomuto zákonnému předpisu, je zmatečný podle čís. 5 § 281 tr. ř.

Požadavkům zákona není vyhověno, uvádí-li rozsudek jen zdroje svého poznání, aniž však se jejich obsahem v rozsudku obírá a podrobuje jej zákonnému zkoumání a hodnotění. Ani poukaz na rozsudkový výrok nestačí, zvláště když v souzeném případě výrok ten obsahuje jen zákonnou formuli skutkové podstaty podle §§ 5 a 144 tr. zák. a neuvádí žádné skutkové okolnosti, odpovídající jednotlivým zákonným znakům.