Rt 3679/1929
Polír, jemuž byl svěřen dohled nad stavbou (zřízením vřetenové zda a předem vybranými otvory pro betonové schody), který úkol ten převzal a v osudné době jej zastával, je povinen (§ 335 tr. zák.) podřízeného dělníka (zedníka) poučiti, jak se práce ta dělá; nevyviňuje ho, že takovou práci ještě nekonal.

( Rozhodnutí Zm I 127/29, 27.11.1929 )
Z odůvodnění:
Není pro obžalovaného omluvou, že podobné práce, jako jest zřízení vřetenové zdi s předem vybranými otvory pro betonové schody ještě nekonal, že podle jeho zkušeností mají se práce ty konati zásadně jinak, že staviteli Š-ovi sdělil tento svůj nedostatek znalostí, nesouhlasil povšechně se způsobem práce, jak se u něho dělala, a již několik dní před tím dal staviteli Š-ovi výpověď a byl u něho zaměstnán jen několik dní. Zůstává rozhodujícím, že obžalovanému jako zodpovědnému polírovi byl svěřen dozor nad onou stavbou a že úkol ten převzal a v osudné době jej zastával, kterážto skutečnost není výsledkem řízení nijak uvedena v pochybnost a není ani zmateční stížností otřesena. Jeho neznalost podobného provádění stavby tím spíše měla mu býti popudem ke zvýšené opatrnosti, po případě k získání si potřebných vědomostí a informací zavčas před započetím práce, buď od stavitele stavbu vedoucího nebo od osoby v oboru tom znalé.

V případě, že schopnosti obžalovaného nedostačovaly k pochopení onoho způsobu práce, měl zaříditi potřebné, by zodpovědnost za vedení práce byla přesunuta na jinou osobu. Že se však nejednalo o takový druh stavby, že by dosah její nebezpečnosti nemohl obžalovaný postihnouti, vyplývá z vlastních vývodů stížnosti, kde se dovozuje, že každý prostý dělník normálních znalostí musil již sám nebezpečnost práce posouditi, a činěn jest takto pokus přesunouti zavinění na zedníka M-e, provádějícího onu stavbu. V tom směru vytýká zmateční stížnost rozsudku i neúplnost pro domnělé nepřihlédnutí k zodpovídání se stavitele Š-a, že "každý vyučený zedník musí míti tolik znalostí, by věděl, že když vybere přes polovici zdiva, musí zeď spadnouti", jakož i ke skutečnosti potvrzené svědkem Václavem S-ou, že svědek napomínal M-e, by mu stavba nespadla.

Leč případné spoluzavinění osoby třetí stěžovatele nevyviňuje, an rozsudek zjišťuje, aniž by stížností bylo zjištění to seslabeno, že nastalý úraz (trestný výsledek) byl v příčinné souvislosti s činností (opomenutím) stěžovatelovým, a nerozhoduje, že i jiné příčiny spolupůsobily na onom výsledku. Nemá významu ani to, že obžalovaný přejímal tehdy na stavbě materiál a nemohl zároveň vykonávati dozor nad prací zedníka M-e; pouhým upozorněním předem, po případě podle potřeby podrobnějším návodem o postupu práce před odchodem z místa pozdějšího neštěstí mohl obžalovaný dostatečným způsobem učiniti zadost své povinnosti.

Míní-li zmateční stížnost, provádějíc zmatek podle § 281 čís. 9 a) tr. ř., že není úkolem dozorčího orgánu poučovati dělníka o okolnostech, o nichž může předpokládati, že je zná a jako každý soudný člověk znáti musí, stačí upozorniti na zodpovídání se obžalovaného, že jemu, polírovi stavby a tudíž osobě ve stavbě zkušenější, než jest prostý zedník, způsob stavby vřetenové zdi a zakládání schodiště nebyl vůbec povědomý, a že teprve sám u jiného zedníka musil se poučiti, jak se práce ta dělá. Onen druh stavby není tudíž takovou znalostí, kterou lze za všech okolností předpokládati u každého normálního člověka (zedníka) i když nemá předběžných znalostí v tom oboru, takže by nebylo třeba podřízeného dělníka ve směru tom poučovati. Rozsudek však nevěří ani zodpovídání se stěžovatelovu, že M. vykonával práci jiným způsobem, než jak mu obžalovaný nařídil, a zjišťuje takto, že obžalovaný dal jednak rozkaz M-ovi vybírati t. zv. kapsy, aniž by zároveň dutiny byly patřičně zajišťovány, a též poručil mu dlátem odsekávati v cihlách rýhu, jednak zjišťuje též, že opomenul při práci té naň dohlédnouti a dáti chybu včas napraviti; v tom právě shledává zavinění obžalovaného a nastalé sesutí zdi a smrt Josefa B-a, jakož i lehké poškození na těle Jana M-e, jako příčinný následek této trestné činnosti (opomenutí).