Rt 3669/1929

I. Pod ustanovení § 128 tr. zák. spadá každé za účelem pohlavního ukojení předsevzaté zneužití těla dítěte; netřeba, by ho bylo zneužito pohlavním údem, nebo naopak, pokud jde o jeho vlastní pohlavní úd, nýbrž stačí, bylo-li pachatelem k podráždění jeho pohlavní smyslnosti zneužito i některé jiné části těla dítěte, třebas oděvem zakryté.

II. Děti nedosáhnuvší věku 14 let jsou účastny ochrany § 128 tr. zák. bez rozdílu (stejně jako podle § 127 tr. zák.) tak, že ona skutková podstata je dána i když dítě pohlavní použití svého těla trpělo, proti němu nic nenamítalo, ba i když s ním výslovně souhlasilo.

( Rozhodnutí Zm I 203/29, 16.11.1929 )
Z odůvodnění:
Jednání, podřaděné rozsudkem skutkové podstatě zločinu zprznění ve smyslu § 128 tr. zák. spočívalo podle jeho zjištění v tom, že obžalovaný sahal sedmiletí Ruth Sch-ové na nahé přirození, že leže sám na znaku, si ji dával na tělo (měl ji na sobě položenou) tak, že se břichem sebe navzájem dotýkali, že si potom klekl a se svým tělem dotýkal zadní části těla děvčete jako při souloži, byl totiž přední částí těla přitisknut k jeho zadnici a konal při tom po dobu 2 až 3 minu pohyby jako při souloži.

Zmateční stížnost je v neprávu, pokud vytýká, že se nalézací soud ani při výslechu obžalovaného ani v rozsudku nezabýval ohledně zločinu zprznění otázkou jeho subjektivního zavinění a nezjistil, že obžalovaný měl zlý úmysl, požadovaný zákonem k subjektivní skutkové podstatě řečeného zločinu. Zjišťujeť rozsudek výslovně, že obžalovaný zneužil sedmileté Ruth Sch-ové pro ukojení svých chlipných chtíčů, toto jeho zjištění pak stačí k opodstatnění zlého úmyslu obžalovaného tím spíše, an se obžalovaný podle předchozího zjištění rozsudkového zašel před tím do lesa vymočiti, při čemž si třel pohlavní úd rukou, načež, spatřiv za okamžik na to přicházeti Sch-ovou, na ni kýval a šel s ní potom do lesa, při čemž ji jednou rukou vedl, kdežto druhou rukou třel si i nadále svůj pohlavní úd. Tato zjištění oprávňovala nalézací soud k rozsudkovému závěru, podle něhož obžalovaný využiv příležitosti, že děvče jednak bylo samo bez průvodu rodičů, jednak bylo oděno jen v plavky, které jeho tělo značně obnažovaly, předsevzal ony rozsudkem zjištěné činy pro ukojení svého pohlavního pudu.

Spadáť pod ustanovení § 128 tr. zák. každé za účelem pohlavního ukojení předsevzaté zneužití těla dítěte; netřeba, by ho bylo zneužito právě pohlavním údem, nebo naopak, pokud jde o jeho vlastní pohlavní úd, nýbrž stačí, bylo-li pachatelem k podráždění jeho pohlavní smyslnosti zneužito i některé jiné části těla dítěte třebas oděvem zakryté. Nesejde tudíž, pokud jde o posouzený případ, ani na tom, zda měl obžalovaný ve chvíli, kdy na dítě kýval, pohlavní úd ztopořený, což ostatně ani rozsudek nezjišťuje, ani na tom, že se dítě dotýkalo břichem břicha obžalovaného oděného (jen jeho šatů), opak nezjišťuje ani rozsudek. V prvém směru stačilo již rozsudkové zjištění, podle něhož obžalovaný již tehdy, když dítě jednou rukou do lesa vedl, si druhou rukou třel pohlavní úd, pokud pak jde o výstup sám, shledal nalézací soud právem jednání, zakládající skutkovou podstatu zločinu zprznění, v tom, že obžalovaný pro ukojení svých chlípných žádostí sahal dítěti na nahé přirození, dával si je na tělo tak, že se břichem vzájemně dotýkali a že se posléze svým tělem dotýkal zadní části (zadnice) děvčete, konaje při tom pohyby jako při souloži a maje pohlavní úd venku.

Děti, nedosáhnuvší věku 14 let, jsou účastny této zákonné ochrany bez rozdílu stejně jako jí požívají i proti útokům, naznačeným v § 127 tr. zák. tak, že skutková podstata zločinu zprznění je dána dokonce i tehdy, když dítě s pohlavním zneužitím svého těla výslovně souhlasilo, tím spíše tedy v souzeném případě, v němž sedmiletá Ruth Scho-á smilné činy obžalovaného i podle toho, co v tom směru uvádí zmateční stížnosti a co ostatně i rozsudek zjišťuje, jen trpěla a proti nim ničeho nenamítala.