Rt 3668/1929
Pokud jest dohledu hostinského svěřena (§ 132 tr. zák.) mladistvá kuchyňská učednice, přijatá do učení jeho manželkou.

( Rozhodnutí Zm I 502/29, 15.11.1929 )
Z odůvodnění:
Nalézací soud zjistil sice, že obžalovaný podnikl na patnáctileté Marii K-ové, která se učila vařit v kuchyni jeho hostinské živnosti, smilné činy, neshledal však v jeho jednání zločin podle §§ 8, 132 III. tr. zák., jak bylo žalováno, ani přestupek § 516 tr. zák., nýbrž jen přestupek podle § 431 tr. zák., a to proto, že Marie K-ová nebyla svěřena dozoru obžalovaného, poněvadž nebyla zaměstnána v jeho domácnosti, nýbrž jen v kuchyni hostinské živnosti, nad níž si vyhradila dozor manželka obžalovaného, která prý vede kuchyni zcela odděleně od druhé části živnosti (hostince), takže i účty kuchyně se vedou samostatně a obžalovanému nikdy nepříslušel dozor nad kuchyní a nad jejím personálem; proto nebylo prý osobního poměru podřízenosti a nadřízenosti, ani styku mezi obžalovaným a Marií K-ovou.

Proti tomu uplatňuje zmateční stížnost státního zastupitelství podle čís. 5 § 281 tr. ř. právem, že rozsudek jest neúplný, ježto nepřihlíží k některým okolnostem, závažným pro posouzení otázky svěření ať faktického ať výslovně ujednaného, které byly předmětem jednání při hlavním přelíčení. Pomíjí mlčením, že podle udání svědkyně Alžběty S-ové byl obžalovaný nájemcem hostince, svědkyně jen vedoucí silou; že se o hostinec stará muž, o kuchyni ona (nikoliv že ji vede odděleně a samostatně, jak praví rozsudek v rozporu se seznáním svědkyně); svědkyně udala sice, že kuchyně a hostinec účtují zvláště, ale tvrdila také, že obžalovaný dohlíží na účty v kuchyni. Již z tohoto seznání lze souditi, že nejde o dva podniky, zejména ne o samostatný a oddělený podnik kuchyně, v níž by obžalovaný jako nájemce a podnikatel celé živnosti vůbec neměl co činiti.

Rozsudek přehlíží i výpověď svědkyně Marie K-ové, z níž jde najevo, že se s obžalovaným majitelem živnosti jako kuchyňská učednice stýkala a dokonce pod jeho dozorem konala práce; udalať že s ním šla na půdu pro kávu a že s ním pracovala ve sklepě. Kdyby byl soud podle své povinnosti přihlédl k těmto okolnostem, byl by snad dospěl k jinému přesvědčení, než které vyslovil v rozsudku, že totiž mezi obžalovaným a Marií K-ovou nebylo osobního služebního poměru ani styku, poněvadž obě řečená svědecká seznání mohou svědčiti opaku. Poněvadž jde o mladistvou dívku, potřebující dozoru a ochrany v ohledu mravním, nebylo by lze popříti povinnost obžalovaného, by na ni dohlížel, jakmile by bylo zjištěno, že Marie K-ová byla i k obžalovanému jako nájemci a podnikateli živnosti, v níž byla přijata do učení sice manželkou obžalovaného, ale v jeho přítomnosti a s jeho souhlasem a dokonce u něho bydlela, v poměru závislosti a podřízenosti a byla také s ním v častém styku, tedy tu byly okolnosti, z nichž již podle všeobecných pravidel a životních názorů měl obžalovaný povinnost bdíti nad jejím mravním chováním a nad její pohlavní neporušeností, i kdyby mu nebyla k dohledu svěřena výslovně.