Rt 3657/1929
Skutková podstata přečinu zaviněného úpadku podle § 486 čís. 1 tr. zák. záleží v tom, že si dlužník několika věřitelů přivodil z nedbalosti úkony v čís. 1 § 486 tr. zák. příkladmo uvedenými neschopnost platiti; nastala-li těmito úkony platební neschopnost a uvědomil-li si dlužník, že jest neschopen platiti, tvoří veškeré, od tohoto okamžiku na úkor věřitelů učiněné dluhy a splátky skutkovou podstatu podle čís. 2 § 486 tr. zák., nemohou však již, nebo dokonce i současně podřaděny býti pod podstatu čís. 1 § 486 tr. zák.

( Rozhodnutí Zm II 249/29, 8.11.1929 )
Z odůvodnění:
Zmateční stížnosti nelze upříti oprávnění, pokud vytýká rozsudku, dovolávajíc se důvodu zmatečnosti čís. 5 § 281 tr. ř., neúplnost a nedostatek důvodů. Stěžovatel byl uznán vinným přečinem podle § 486 čís. 1 tr. zák., jehož se dopustil od roku 1924 až do vyhlášení úpadku v roce 1927, a kromě toho přečinem podle čís. 2 § 486 tr. zák., aniž byla uvedena doba, kdy se dopustil tohoto druhého přečinu. Již z tohoto doslovu rozsudkového výroku vysvítá základní vada, že si první soud neuvědomil rozdíl mezi skutkovou podstatou přečinu zaviněného úpadku podle čís. 1 a podle čís. 2 § 486 tr. zák. Skutková podstata onoho trestného činu záleží v tom, že si dlužník několika věřitelů přivodil z nedbalosti úkony v čís. 1 § 486 tr. zák. příkladmo blíže naznačenými neschopnost platiti; nastala-li těmito úkony platební neschopnost a uvědomil-li si dlužník, že jest neschopen platiti, tvoří veškeré, od tohoto okamžiku na úkor věřitelů učiněné dluhy a splátky skutkovou podstatu podle čís. 2 § 486 tr. zák., nemohou však již, neb dokonce i současně podřaděny býti pod podstatu čís. 1 § 486 tr. zák. Když soud v souzeném případě odsuzuje obžalovaného, že si od roku 1924 až do vyhlášení úpadku v roce 1927 přivodil neschopnost platební lehkomyslným a nepřiměřeným užíváním úvěru, a když, jak jest podle obsahu rozsudku předpokládati, v úvěrových obchodech obžalovaného v téže době uzavřených, spatřuje i "dělání nových dluhů" podle čís. 2 § 486 tr. zák., jest rozsudek ve svých základech pochybený. Bylo proto povinností soudu, by především přesně zjistil, kdy nastala neschopnost obžalovaného platiti, a kterými konkretními úkony ke škodě věřitelů byla nedbale přivoděna. Rozsudek se ovšem zmiňuje o dluhu 100.000 Kč v případě Karla Š-a a Františky B-ové; leč tento dluh vznikl již v roce 1923, nikoli v roce 1924 - kterýmžto rokem teprve závadná činnost obžalovaného podle rozsudkového výroku začala -; ostatně nestačí uvésti dluh a tvrditi, že jím jest naplněn pojem lehkomyslného používání úvěru, nýbrž třeba i odůvodniti, proč učinění tohoto dluhu tuto vlastnost má. To platí ve zvýšené míře o dluhu 30.000 Kč - případ Josefa B-e z roku 1925 -, jenž v téže souvislosti v rozsudku jest též uveden, aniž blíže rozebíráno, zda a proč podle své výše, hmotných poměrů obžalovaného a pod., odpovídá lehkomyslnému používání úvěru, a to takovému používání, že jím byla přivoděna neschopnost platební.

Ostatně nelze přehlédnouti, že se v rozsudkových důvodech uvádí, že si obžalovaný musel býti vědom toho, že je dávno insolventním, poněvadž již asi dva roky před zavedením vyrovnacího řízení, které se stalo 16. prosince 1925 - byl stále stíhán exekucemi; to by poukazovalo k tomu, že se vlastně již po dobu asi dvou roků od 16. prosince 1925 zpět počítajíc obžalovaný dopouštěl přečinu podle § 486 čís. 2 tr. zák., pokud, věda o své platební neschopnosti, učinil nové splátky a dluhy, k nimž by po případě bylo počítati i ony dluhy 100.000 Kč a 30.000 Kč. Podle toho byla by tedy skutková podstata čís. 1 § 486 tr. zák. ohledně těchto dvou dluhů vůbec nemyslitelná a v čem by pak mělo pozůstávati nedbalé přivodění platební neschopnosti, nelze z rozsudku jinak poznati a to ani z onoho povšechného - ostatně s výrokem se nekryjícího - poukazu "k zbytečným soudním sporům" a "k odvážným obchodům spekulačním", které v rozsudku ani ve spojitosti s nastavším účinkem platební neschopnosti blíže rozebrány nebyly. Co se pak týče přečinu podle čís. 2 § 486 tr. zák., jest zmateční stížnosti přisvědčiti, že rozsudek jest nejasný a stižen nedostatkem odůvodnění, ano z rozsudku nevychází na jevo ani které konkretní splátky nebo dluhy, jichž nedbalým učiněním byli věřitelé poškozeni, soud má na mysli, ani kdy ona s hlediska čís. 2 § 486 tr. zák. závadná činnost začala a kdy končila, ani kdy se vlastně obžalovaný dopustil na úkor věřitelů opomenutí, nenavrhnuv řízení vyrovnací nebo vyhlášení úpadku, což bylo zjistiti již z toho důvodu, poněvadž v prosinci 1925 "vyrovnací řízení skutečně navrhl".