Rt 3655/1929
I. Předpis o trestnosti křivého svědectví chrání právo státu nikoliv jen na správné, nýbrž povšechně na nerušené vykonávání soudnictví, v zákonech založený nárok státu, by svědci při soudním výslechu udali o skutkových okolnostech tvořících předmět výslechu pouhou a úplnou pravdu; právo to doznává újmy již nepravdivostí nebo neúplností svědecké výpovědi o sobě.

II.V subjektivním směru nestačí vědomí pachatelovo, že jeho výpověď je křivá (nepravdivá nebo neúplná); vyžaduje se i vědomí pachatelovi, že jest vyslýchán jako svědek (jako osoba povinná k vyjevení pouhé a úplné pravdy).

III. Ustanovení § 321 c. ř. s. sprošťuje sice svědka povinnosti odpověděti na otázky obsahu (směru) tam uvedeného (zmocňuje soud, by svědka z povinnosti té zprostil), avšak neruší povinnost svědka odpověděti i na takové otázky úplně a pravdivě, jestliže na ně odpoví, neodpíraje výpověď nebo byv soudem k výpovědi přidržen.

( Rozhodnutí Zm I 220/29, 8.11.1929 )
Z odůvodnění:
Předpis chrání o trestnosti křivého svědectví (§§ 197, 199a tr. zák.) právo státu na správné, nýbrž povšechně na nerušené vykonávání soudnictví, v zákonech založený nárok státu, by svědci při soudním výslechu udali o skutkových okolnostech tvořících předmět výslechu pouhou a úplnou pravdu. Ustanovení § 321 c. ř. s. zprošťuje sice svědka povinnosti, odpověděti na otázky obsahu (směru) tam uvedeného, přesněji - srovnej § 324 c. ř. s. - zmocňuje soud, by svědka z povinnosti té zprostil, avšak neruší nikterak povinnost svědka odpověděti i na takové otázky úplně a pravdivě, jestliže na ně odpoví, neodpíraje prostě výpověď na ně nebo, byv soudem přes odepření k odpovědi přidržen.

Proto nelze výroku o vině vytýkati právní mylnost z důvodu, že nalézací soud ponechal ustanovení § 321 c. ř. s. stranou, a netřeba zkoumati, zda je projev obžalovanou popřený skutečně takového rázu, že jí hrozilo, že bude proň trestným soudem stíhána neb i jen že jí způsobí hanbu; zejména lze ponechati stranou otázku, zda nebyl projev ten v době souzené svědecké výpovědi již promlčen. Avšak stížnost dovozuje dále, že tu nebylo zlého úmyslu obžalované, která si nebyla vědoma, že jde i v odpovědi na otázku, zda pronesla tvrzený výrok, o svědectví; obžalovaná byla svědkyní ve sporu, který se jí nijak netýkal, a najednou byla do sporu toho zavlečena přímo; věděla prý, že musí mluviti pravdu, jde-li o svědectví týkající se sporu samého, ale nechápala, co má se sporem společného výrok, jejž prý pronesla při vyklizení z bytu.

K námitce, k níž tyto vývody zřejmě poukazují, že tím, co rozsudek po subjektivní stránce zjišťuje, není po stránce té naplněna skutková podstata zločinu, jímž obžalovaná uznána vinnou, jest přisvědčiti. Podle zásady § 1 tr. zák., že zlý úmysl zločince musí obsahovati veškeré zákonné známky zločinu, vztahuje se zlý úmysl, předpokládaný zločinem křivého svědectví, nejen ke známce křivosti soudní výpovědi, nýbrž i k další známce, že jde ve výpovědi o svědectví, o výpověď osoby, která jest, aniž má úlohu strany, slyšena o skutkových okolnostech pod závazkem udati pouhou a úplnou pravdu.

Ke přičítání zločinu křivého svědectví nestačí tudíž po stránce subjektivní pouhé vědomí pachatelovo, že jeho výpověď je křivá (nepravdivá nebo neúplná); vyžaduje se i jeho vědomí, že jde ve výpovědi o svědectví v naznačeném smyslu, zejména vědomí, že jest vyslýchán jako svědek, jako osoba povinná k vyjevení pouhé a úplné pravdy. Tohoto rozsahu skutková zjištění rozsudku nejsou. Rozhodovací důvody vyslovují sice, že obžalovaná proti svému lepšímu vědomí a přesvědčení potvrdila - popírajíc při sčelení s jinými svědky slova jí pronesená a byvši si dobře vědoma, že je pronesla - vědomě něco, co nebylo pravdou, a že úmysl směřoval právě k tomu, aby stát v tomto případě pravdu nezvěděl. Avšak o řečené druhé složce vědomí (zlého úmyslu) rozhodovací důvody neuvažují, ba nezjišťují - omezujíce se v příčině té na větu, že obžalovaná nebyla sice dne 9. února 1928, kdy učinila křivou výpověď, vzata do přísahy, že však byla vzata do přísahy při výslechu svědeckém, který tomuto sčelení dne 30. listopadu 1927 předcházel - ani, zda byla obžalovaná vůbec a zda byla zejména dne 9. února 1928 před scelením poučena o tom, že bude znovu slyšena jako svědkyně, že je povinna udati ryzí a úplnou pravdu.