Rt 3629/1929
Pokus lehkého uškození na těle (§§ 8, 411 tr. zák.) hozením kamene po osobě stojící u otevřeného okna.

( Rozhodnutí Zm I 335/29, 19.10.1929 )
Z odůvodnění:
Zmateční stížnost dovolává se důvodů zmatečnosti čís. 10 a 11 § 281 tr. ř. Podle čís. 10 § 281 tr. ř. namítá, že obžalovaná měla býti uznána vinnou kulposním přestupkem podle § 431 tr. zák., nikoliv dolosním činem podle §§ 8 a 411 tr. zák., jehož skutková podstata prý není dána. Zejména prý není zjištěno, že obžalovaná jednala v přímém úmyslu poškoditi H-ou na těle tak, by poškození zanechalo po sobě viditelné známky a následky; šlo jí prý jen o to, by H-ou odehnala od okna. Rovněž prý není zjištěno, že kámen byl hozen takovou prudkostí, že by byl způsobil H-é lehké ublížení na těle, kdyby ji byl skutečně zasáhl; naopak prý "jest míti za to, že kámen hozený do výše a z větší vzdálenosti nemůže způsobiti tělesné poškození". Šlo prý jen o čin kulposní, trestný podle § 431 tr. zák.

Než zmateční stížnost není provedena po zákonu, neboť vychází ze skutkových předpokladů v rozsudku nezjištěných. Že hození kamenem po osobě, stojící v otevřeném okně (přízemního domku) jest in abstracto způsobilé přivoditi lehké ublížení na těle, nebylo třeba blíže dokazovati a napadený rozsudek to po skutkové stránce zřejmě předpokládá. Že by takové poškození na těle jen v konkretním případě nebylo mohlo nastati, kdyby byla obžalovaná H-ou skutečně zasáhla, rozsudek nezjistil. Naopak soud výslovně zjistil, že obžalovaná hodila po H-é, stojící v otevřeném okně kamenem, by jí úmyslně na těle (rozumí se lehce) ublížila, a že skutek jen náhodou nebyl dokonán, protože H-á včas od okna uskočila.

Pokud zmateční stížnost prostě popírá úmysl obžalované v rozsudku náležitě zjištěný a nedbá dotyčného skutkového zjištění, jež nenapadá žádným formálním zmatkem, neprovádí uplatňovaný hmotněprávní zmatek po zákonu.