Rt 3628/1929
Při verbálním deliktu nestačí poukaz k doslovu výroku o sobě k odůvodnění zlého úmyslu, nýbrž jest nezbytně třeba, by z jiných okolností výrok podmiňujících nebo provázejících bylo zjištěno, jaký smysl pachatel výroku přikládal, co jím chtěl vyjádřiti a zda si byl vědom jeho závadné povahy ve směru skutkové podstaty trestného činu, o nějž právě jde.

Při verbálních deliktech může i opilost, nedosahující stupně § 2 c) tr. zák. následkem zkalení vědomí s ní spojeného vyloučiti zlý úmysl k takovým deliktům předpokládaný.

( Rozhodnutí Zm I 325/29, 19.10.1929 )
Z odůvodnění:
Při poradě o zmateční stížnosti vzešly zrušovacímu soudu závažné pochybnosti o správnosti skutkových zjištění rozsudku jednak v tom směru, zda obžalovaný skutečně použil zažalovaných slov, jednak zejména i po stránce subjektivní, zda obžalovaný jednal u vědomí pokud se týče v úmyslu, předpokládaném ke skutkové podstatě přečinu podle § 14 čís. 5 zákona na ochranu republiky. Kladné zjištění rozsudku, že obžalovaný pronesl výrok: "Češi jsou svině, svinský národ" spočívá v podstatě jen na výpovědi svědka Václava S-ého, který jako jediný svědek z osob tehdy přítomných potvrdil tento výrok shodně s obžalobou. Než výpověď tohoto svědka působí zřejmě dojmem kusosti, poněvadž vůbec nevysvětluje, jak vlastně došlo k závadnému výroku, nýbrž líčí věc tak, že se obžalovaný tak vyjádřil bez vnější příčiny hned po příchodu do místnosti, což nelze dobře uvésti v soulad s výpověďmi ostatních přímých svědků, zejména i s výpovědí svědka Františka D-e.

Již v důsledku toho vzcházejí důvodné pochybnosti, zda ojedinělá výpověď svědka S-ého může sloužiti za bezpečný podklad odsuzujícímu výroku, zvláště, uváží-li se, že se věc odehrála v pokročilou dobu noční ve vinárně, kdy zúčastněné osoby, i obžalovaný tak i svědci, byly ve stavu více méně podnapilém. K tomu však ještě přistupuje, že obžalovaný jest dosud zachovalý a že v trestním řízení nevyšlo na jevo, že již dříve nějak projevil nepřátelské smýšlení proti českému národu, takže nelze beze všeho předpokládati, že byl schopen podobného činu. Naopak obžalovaný žije již řadu let na území Československé republiky, má za manželku Češku, která jako svědkyně potvrdila, že její manžel po dobu pěti let, co s ním žije, neprojevil nijakého nepřátelství proti českému národu, a též předložené potvrzení státního zemědělského inspektorátu tomu do jisté míry nasvědčuje.

Než, i kdyby bylo lze míti za bezpečně prokázáno, že obžalovaný použil slov stíhaných obžalobou, jest přece alespoň pochybno, zda úmysl obžalovaného směřoval k tomu, hanobiti český národ, a zda si byl obžalovaný též vědom nejen surové a štvavé povahy svého projevu, nýbrž i jeho způsobilosti, snížiti vážnost republiky neb ohroziti obecný mír v republice.

Jde tu o trestný čin, spáchaný určitým výrokem (verbální delikt), při němž poukaz k doslovu výroku o sobě nestačí k odůvodnění potřebného zlého úmyslu, nýbrž jest nezbytně třeba, by z jiných okolností výrok podmiňujících nebo provázejících bylo zjištěno, jaký smysl obžalovaný přikládal svému výroku, co jím chtěl vyjádřiti a zda si byl vědom jeho závadné povahy ve směru skutkové podstaty trestného činu, o nějž právě jde. Při tom nutno přihlížeti nejen k osobnosti obžalovaného, ke stupni jeho vzdělání, ke způsobu, jak se obyčejně vyjadřuje a jakých výrazů užívá a k tomu, co jinak jest známo o jeho chování a smýšlení, nýbrž zejména i k tomu, co bylo podnětem výroku a jak dalece mohla podnapilost obžalovaného působiti na jeho intellekt a vůli a na vědomí o významu a dosahu zažalovaného výroku.

Ve směru posléz uvedeném jest důležito, že právě při verbálních deliktech vzhledem k jejich zvláštní povaze i opilost, nedosahující stupně § 2 písm. c) tr. zák. může následkem zkalení vědomí s ní spojeného vyloučiti zlý úmysl k takovýmto deliktům předpokládaný. Proto jest nutno zjistiti stupeň opilosti obžalovaného a způsob, jakým došlo k výroku, jejž nalézací soud podřadil ustanovení § 14 čís. 5 zákona na ochranu republiky. Jenom tímto způsobem a, hledí-li se zároveň k ostatním okolnostem shora uvedeným lze dospěti k spolehlivému závěru, zda si obžalovaný uvědomil pokud se týče měl v úmyslu vše, co zákon vyžaduje ke skutkové podstatě onoho přečinu, zejména zda si byl obžalovaný vědom, že svým výrokem hanobí způsobem surovým a štvavým celý český národ a zda jeho úmysl též směřoval k tomu, či zda nešlo jen o nepředložený výrok pokud se týče o osobní nadávku, směřující proti společnosti tehdy přítomné nebo proti jednotlivému jejímu členu a po případě vyvolanou předchozím počínáním si Karla N-a, jak bylo potvrzeno vývodními svědky, pod vlivem alkoholu a rozčilení.

Tyto okolnosti a úvahy ovšem nevylučují, že se obžalovaný mohl dopustiti trestného činu jemu za vinu kladeného (§ 14 čís. 5 zákona na ochranu republiky). Avšak dosavadními výsledky trestního řízení nebyly skutkové předpoklady dotyčného provinění obžalovaného bezpečně zjištěny způsobem, jenž by nezavdal příčiny k závažným pochybnostem.