Rt 3626/1929
I. Z povahy bezpečnostní služby, jejímž úřadům a činitelům náleží zejména péče o bezpečnost osob a majetku a o zachování (zjednání) veřejného klidu a pořádku, plyne, že vykonáváním bezpečnostní služby jest i pouhá pohotovost k případným zákrokům nutným k zabezpečení oněch právních statků nebo k represi proti jich ohrožení a poškození.

II. Po stránce subjektivní jest i u zločinu podle § 81 tr. zák., i u přestupku § 312 tr. zák. nezbytně třeba, by pachatel věděl, že veřejný činitel koná svoji službu (svůj úřad) a u zločinu § 81 tr. zák. i, že předsebéře konkretní služební (úřední) úkon, který jest jednáním pachatelovým mařen; zvláštních úvah o tom, je-li tu toto vědomí a jeho výslovného (přesného) zjištění, je v rozhodovacích důvodech třeba jen, vyskytly-li se (byly-li vysloveny) pochybnosti o tom, zda pachatel měl ono vědomí.

( Rozhodnutí Zm II 322/28, 17.10.1929 )
Z odůvodnění:
Podle čís. 9 a) § 281 tr. ř. namítá zmateční stížnost, že skutková podstata zločinu § 81 tr. zák. není splněna, ježto policejní strážníci - čekajíce prý jen na nastoupení služby pokud se týče na přidělení jiných prací - nekonali úřední funkce, ježto dále nebylo stěžovatelce známo, že strážníci, odvádějíce ji do šatlavy, jednali ve funkci úřední pokud se týče z příkazu nadstrážníka a ježto jde v jednání stěžovatelčině jen o trpný odpor; podle toho není prý oprávněno ani podřadění pod ustanovení § 312 tr. zák.

Skutkové podstaty i zločinu podle § 81 i přestupku podle § 312 tr. zák. předpokládají ovšem, že veřejný činitel vykonává v době, kdy se mu pachatel zprotivil, pokud se týče ho urazil, svůj úřad anebo svou službu. Pro zločin § 81 tr. zák. jest dále předpokládati, že tu byl konkretní úkon, spadající pod povšechný pojem výkonu veřejného úřadu (veřejné služby), protože předmětem zlého úmyslu § 81 tr. zák., zmařiti výkon úřadu nebo služby, může býti jen individuální vyhrocený zákrok veřejného činitele, směřující k určitému úkolu, podle rozsahu úřadu (služby) mu náležejícímu, si tedy chrání nerušenost výkonu veřejných úřadů a služeb, nýbrž povšechně vážnost veřejných činitelů - takového vztahu přítomnosti veřejného činitele na místě činu ke konkretním zákrokům spadajícím do oboru jeho úřadu (služby) zapotřebí není a stačí, že byl na místě urážky přítomen z důvodu svého úřadu (služby) a za účelem jeho (jejího) výkonu, ovšem jen, je-li již sama přítomnost v určité době na určitém místě plněním povinností dotčeného činitele.

Z povahy bezpečnostní služby, jejímž úřadům a činitelům náleží zejména péče o bezpečnost osob a majetku a o zachování, po případě zjednání veřejného klidu a pořádku, plyne, že vykonáváním služby jest i pouhá pohotovost k případným zákrokům nutným k zabezpečení oněch právních statků nebo k represi proti jich ohrožení a poškození, a není podstatného rozdílu mezi činností orgánů bezpečnostní služby, konajících dohled na veřejném místě, by k poruchám oněch statků nedošlo a případné poruchy byly ihned zjištěny a po případě odčiněny a mezi přítomností orgánů těch v místnostech bezpečnostního úřadu, pohotových k tomu, by byli za naznačenými účely vysláni přidělením jim předem určených zákroků, jichž potřeba nastane.

Nadávky stěžovatelky strážníkům spadají do doby, kdy ji strážníci ti odváděli z příkazu nadstrážníka do šatlavy, tedy prováděli konkretní služební úkon jim představeným činitelem přikázaný, a stížnost po stránce objektivní vůbec nepopírá, že v době té byli strážníci ve výkonu služby a účastni zvýšené ochrany §§ 68, 81 tr. zák. Po stránce subjektivní jest i u zločinu podle § 81, i u přestupku § 312 tr. zák. nezbytně třeba, by pachatel věděl, že veřejný činitel koná svoji službu (svůj úřad) a u zločinu § 81 i že vykonává konkretní služební (úřední) úkon, který jest jednáním pachatelovým mařen. Avšak zvláštních úvah o tom, bylo-li tu toto vědomí čili nic, a výslovného (přesného) jeho zjištění bude v rozhodovacích důvodech třeba jen, vyskytly-li se, najmě byly-li kýmkoliv vysloveny pochybnosti o tom, zda pachatel měl ono vědomí.

Jako pochybnosti tohoto rázu přišly v souzené trestní věci v úvahu jen rozčilení a podnapilost stěžovatelky a proto i soud uvažuje v rozsudku o účinku těchto okolností a její vědomí; závěrem, k němuž dospěl, že stěžovatelka, jednala ještě při dobrém vědomí, dal soud jasný výraz svému přesvědčení, že postřehla správně skutkové okolnosti, za nichž jednala, a události, které se dály, a že si byla i vědoma významu toho, co řekla a předsevzala. Jinak není však ve zjištěném ději ani nejmenší složky a není ani ve spisech nejmenšího poukazu, z nichž by byly možnými pochybnosti o naznačeném vědomí stěžovatelčině. Strážníci byli v uniformě. Místem činu byla strážnice a její bezprostřední okolí. Příkaz nadstrážníka strážníkům stal se po marném napomenutí ke klidu v bezprostřední blízkosti stěžovatelky, jež se nehájila omylem nebo tím, že příkaz neslyšela, nýbrž omezila se na popírání všeho, co se jí dávalo za vinu, a na obvinění strážníků ze zlého nakládání s ní.

Při tomto stavu věci nebylo ve výsledcích hlavního přelíčení podkladu pro pochybnosti o tom, že stěžovatelka jednala při urážlivých projevech při zprotivení se ve vědomí shora uvedeném a nebylo proto třeba, nutný a samozřejmý závěr o vědomí tom v rozhodovacích důvodech zvláště vysloviti.