Rt 3619/1929
Pokud okolnost, že pohledávka, na niž pachatel, konaje platy, padělal stvrzenku na vyšší splátku, byla v době činu již vyrovnána, vylučuje možnost poškození a úmysl způsobiti škodu (§§ 197, 201 a) tr. zák.).

( Rozhodnutí Zm I 501/29, 10.10.1929 )
Z odůvodnění:
Zmateční stížnost, snažíc se dovoditi, že soud nalézací dospěl k nesprávnému zjištění podvodného úmyslu a výše zamýšlené škody jen tím, že nepřipustil z důvodů právně neudržitelných obhajobou navržený důkaz stvrzenkami o konaných platech a převzatými účty o tom, že celá možná pohledávka a dokonce i pohledávka vůbec požadovaná je vyrovnána, takže nebylo lze, by vznikla škoda ani tehda, kdyby bylo správné, že stvrzenka byla (obžalovaným) padělána.

Tu pak nelze upříti zmateční stížnosti oprávnění. Soud nalézací odůvodnil zamítnutí návrhu nerozhodností a rozvádí blíže toto povšechné odůvodnění v důvodech odsuzujícího rozsudku v ten rozum, že řešiti otázku, zda a jaká škoda byla T-ovi skutečně způsobena, bylo by věcí civilního sporu; v trestní věci jde prý jen o to, zda ona stvrzenka byla obžalovaným padělána a zda stalo se tak v úmyslu způsobiti T-ovi škodu 2.000 Kč převyšující.

Soud nalézací přehlíží, že návrh obhajoby čelil hlavně ke zjištění, zda T. paděláním stvrzenky vůbec mohl býti hmotně poškozen, zejména ve výši škody 2.000 Kč přesahující, ana podle tvrzení obžalovaného byla celá jeho pohledávka za obžalovaným již i bez ohledu na padělání stvrzenky, při pouhém započtení uznaně správného o 10.000 Kč nižšího peníze úplně kryta. Vším právem poukazuje stížnost k tomu, že by v případě tom obžalovaný neměl alespoň hmotného zájmu na tom, by stvrzenku padělal a že by odpadl vážný důvod pro zjištění, že obžalovaný, jenž to od prvopočátku zapíral, byl původcem padělání, a kdyby to přes to bylo zjištěno, že by to byl učinil v úmyslu, T-a, alespoň hmotně a ve výši 2.000 Kč převyšující poškoditi, pokud se týče že by poškození T-a na majetku, zejména ve výši 2.000 Kč převyšující vůbec bylo možno.

Vždyť rozsudek odůvodňuje jím vyslovené původcovství obžalovaného na padělání stvrzenky hlavně poukazem k tomu, že nikdo jiný nemohl míti na tom zájmu, an jen on měl toho potřebí, by pohledávku T-em uplatňovanou vyrovnal. A i kdyby skutečně se objevilo, že obžalovaný byl padělatelem, jest tu za předpokladu, že celá pohledávka T-em uplatňovaná, byla vyúčtováním obžalovaného i bez ohledu na padělání kryta, vždy možnost, že padělání bylo předsevzato jen proto, by obžalovaný uhájil své skutečné nebo domnělé právo proti neoprávněnému nároku T-ovu bez dalšího nákladného a nejistého sporu civilního.