Rt 3611/1929
Ke skutkové podstatě zločinu utrhání na cti podle § 209 tr. zák. se nevyhledává, by si byl pachatel vědom toho, že jeho jednání směřuje k ohrožení svobody osoby (úředníka) u vrchnosti pro zločin udané nebo jinak ze zločinu obviňované, ani, by jednání pachatelovo vedlo aspoň ke kárnému vyšetřování proti onomu úředníku.

Vyhledává se však, by si byl pachatel vědom, že jeho udání u vrchnosti pro zločin (prvý případ) nebo jeho obviňování ze zločinu (druhý případ zločinu podle § 209 tr. zák.) odporuje pravdě; je třeba, by byl v rozsudku i tento znak zjištěn.

Zločin utrhání na cti viněním vyšetřujícího soudce ze zločinu podle §§ 101, 102 a) tr. zák.

( Rozhodnutí Zm I 263/29, 4.10.1929 )
Z odůvodnění:
Námitku stížnosti, že si obžalovaný nebyl vědom toho, že jeho jednání směřuje k ohrožení svobody okresního soudce E-a, jest označiti jako právně bezpodstatnou, protože se ke skutkové podstatě zločinu utrhání na cti podle § 209 tr. zák. nevyhledává, by si byl pachatel vědom toho, že jeho jednání směřuje k ohrožení svobody osoby u vrchnosti pro zločin udané nebo jinak ze zločinu obviňované.

Stejně má se věc, pokud stížnost namítá, že podání obžalovaného nevedla ani ke kárnému vyšetřování proti řečenému okresnímu soudci; neboť ke skutkové podstatě zločinu podle § 209 tr. zák. se nevyžaduje, by jednání pachatelovo vedlo alespoň ke kárnému vyšetřování proti úředníku u vrchnosti pro zločin udanému nebo jinak ze zločinu obviňovanému.

Posléze namítá stížnost po stránce věcné, že si obžalovaný nebyl vědom toho, že tu jde o křivé obviňování ze zločinu.

Námitkou tou chce stížnost zřejmě vyjádřiti, že se vyhledává ke skutkové podstatě zločinu podle § 209 tr. zák., by si byl pachatel vědom toho, že jeho udání u vrchnosti pro zločin (prvý případ zločinu podle § 209 tr. zák.) nebo jeho obviňování ze zločinu (druhý případ zločinu podle § 209 tr. zák.) odporuje pravdě, a že je proto třeba, by byl rozsudkem odsuzujícím pachatele pro zločin podle § 209 tr. zák. tento znak skutkové podstaty tohoto zločinu zjištěn.

Tu nelze stížnosti upříti oprávnění. Rozsudek zjišťuje sice v rozhodovacích důvodech, že obžalovaný obvinil podáními, o něž šlo, okresního soudce E-a u vrchnosti ze zločinu zneužití úřední moci podle §§ 101, 102 a) tr. zák., že udal tohoto okresního soudce u vrchnosti pro tento zločin, zjišťuje dále též, že toto obvinění (správně udání u vrchnosti) bylo objektivně křivé, nezjišťuje však v rozhodovacích důvodech, že si byl obžalovaný vědom toho, že jeho obviňování řečeného okresního soudce z onoho zločinu (správně udání u vrchnosti pro řečený zločin) se příčí pravdě, ač toto vědomí je podstatným znakem subjektivní skutkové podstaty zločinu, jímž byl obžalovaný uznán vinným, a to znakem, jímž se tento zločin liší od přestupku proti bezpečnosti cti podle § 487 tr. zák., spáchaného křivým viněním jiné osoby ze zločinu.

Praví-li rozsudek v rozhodovacích důvodech, že nalézací soud nabyl přesvědčení o tom, že obžalovaný obvinil okresního soudce E-a u vrchnosti úmyslně a vědomě ze zločinu podle §§ 101, 102 a) tr. zák., zjišťuje tím jen, že si byl obžalovaný vědom toho, že obviňuje řečeného okresního soudce u vrchnosti z onoho zločinu, nevyslovuje tím však, že obžalovaný tak učinil, ač si byl vědom toho, že ono obviňování (správně udání) u vrchnosti odporuje pravdě. Skutečnost, že rozsudek v předcházejících odstavcích rozhodovacích důvodů dokazuje, že obviňování bylo objektivně křivé, nemůže na tom nic měniti. Ani zjištění rozsudku, že obžalovaný obvinil okresního soudce E-a u vrchnosti z onoho zločinu za tím účelem, by se zbavil nenáviděného vyšetřujícího soudce nebo by se mu alespoň pomstil za jeho domnělé útisky, není náležitým zjištěním, že si byl obžalovaný vědom toho, že jeho udání u vrchnosti odporuje pravdě; neboť rozsudek zjišťuje tu jen pohnutky činu, a to pohnutky takové, jež nepředpokládají, že si byl obžalovaný vědom toho, že udává okresního soudce E-a u vrchnosti pro vymyšlený naň zločin, zejména, an rozsudek, jak uvedeno, v této souvislosti dokonce mluví o pomstě obžalovaného pro "domnělé útisky" řečeného okresního soudce.