Rt 3602/1929
Při zločinu vydírání podle § 98 a), b) tr. zák. jest směrodatným cíl, který pachatel sleduje trestným jednáním, jeho úsilí buď skutečným násilím nebo vyhrůžkou působiti na vůli napadeného (ohroženého) a dáti jí určitý směr, přičemž relativní nemožnost, dosíci v konkrétním případě chtěného výsledku nezbavuje ještě jednání zákonných znaků trestnosti.

Trestnost činu jest posuzovati s hlediska pachatele, čeho chtěl dosáhnouti svým jednáním.

( Rozhodnutí Zm II 15/29, 27.09.1929 )
Z odůvodnění:
Zmateční stížnost vytýká rozsudku, že nepřihlíží k výpovědi svědka Josefa Š-e, který potvrdil, že neučinil na obžalovaného udání ohledně krádeže stavebních kamenů, a že vůbec nezjišťuje, zda u lesního úřadu bylo nějaké udání učiněno Š-em na stěžovatele.

Leč skutečnost ta nemá rozhodného významu pro právní posouzení případu. Při zločinu vydírání podle § 98 a), b) tr. zák. jest směrodatným cíl, který pachatel sleduje trestným jednáním, jeho úsilí buď skutečným násilím nebo vyhrůžkou působiti na vůli napadeného (ohroženého) a dáti jí určitý směr. Relativní nemožnost, dosíci v konkrétním případě chtěného výsledku, nezbavuje ještě jednání zákonných znaků trestnosti. Předpis § 98 tr. zák. klade důraz na úmysl přinutiti k nějakému plnění, vynutiti je nebo nějaké dopuštění (opomenutí).

Trestnost činu jest posuzovati vždy s hlediska pachatele, čeho chtěl dosáhnouti svým jednáním. V souzeném případě nemá podstatné důležitosti skutečnost, že napadený a ohrožený neučinil trestní oznámení na stěžovatele a že tudíž nemohl býti donucen násilím a vyhrůžkou je odvolati, pokud se týče, že odvolání trestního oznámení pro oficiosnost deliktu, jek míní zmateční stížnost, nemá významu. Rozhodným jest jen, že pachatel předpokládal u Š-e možnost takového jednání a že jednak učiněným násilím, jednak nebezpečnou vyhrůžkou chtěl na něm takové jednání vynutiti.

Zmateční stížnost se mylně domnívá, že zjištěná činnost obžalovaného nepředstavuje skutečné násilí, jak jest míněno v § 98 a) tr. zák., ježto prý jest rozhodným, zda skutečně vynaložená fysická síla jest taková, by mohla způsobiti změnu vůle napadeného; přehlíží však, že obviněný povalil Š-e, klekl na něho a takto ho částečně zbavil jeho volnosti pohybu ve spojení s vyhrožováním dalšími násilnostmi. Zjištěný útok obžalovaného proti tělesné bezpečnosti napadeného a proti jeho volnosti jednání byl dostatečně důrazným, by mohl působiti na jeho vůli způsobem pachatelem zamýšleným. Pokud se týče pronesené vyhrůžky, nerozhoduje její doslov, zda, jsouc rozebrána podle jednotlivých slov a přímého jich smyslu, jest proveditelná ("vytáhnu ti střeva krkem"), nýbrž rozhoduje, zda v celkovém svém smyslu má význam vyhrůžky ublížením na těle, jejž pachatel do slov vkládal a jak byla chápána i osobou ohroženou, pro niž byla určena.

Že násilí obžalovaným Š-ovi učiněné jakož i vyhrůžka pronesená byly způsobilými působiti na změnu vůle napadeného, zjišťuje rozsudek, aniž stížnost zjištění to způsobem podle zákona jedině vhodným napadá.