Rt 3574/1929
Zločinem podle § 81 tr. zák. jest již násilné zprotivení se vrchnostenské osobě v úmyslu, zmařiti úřední (služební) úkon jí prováděný, již pokus o způsobení protiprávního účinku, leč by šlo o jednání takového rázu a směru, že jimi nemohl býti onen úkon nikdy a za žádných okolností zmařen.

( Rozhodnutí Zm I 21/29, 5.09.1929 )
Z odůvodnění:
Opodstatněním výtky, že rozsudek jest zmatečný podle § 281 čís. 9 písm. a) tr. ř., jest jen námitka, že jde v souzené trestní věci "o eklatantní příklad nezpůsobilého prostředku, který podle uznaných zásad jak judikatury, tak v literatuře vylučuje trestnost."

Námitkou tou není stížnost v právu. I kdyby se vzhledem k této podstatě zločinu připustilo, že pro výklad pojmu násilného vztažení ruky jest použití zásad ustálených ve výkladu pojmu skutku vedoucího ke skutečnému vykonání podle § 8 tr. zák., bylo by lze vyloučiti z onoho pojmu jen jednání ke zmaření úředního (služebního) úkonu naprosto a povšechně nezpůsobilá, jednání takového rázu a směru, že jimi nemohl úkon ten nikdy a za žádných okolností býti zmařen. Takovou absolutní nezpůsobilost souzeného skutku stížnost netvrdí; naopak odvozuje nezpůsobilost jednání stěžovatelčina, rušiti, správněji zmařiti úřední výkon, ze značného stáří a chorobného stavu stěžovatelky a z přítomnosti výkonným orgánem přibraných četníků, tedy ze zvláštních okolností případu, pro které nemohl výsledek, o kterém zákon mluví jen ve vyznačení účelu trestného jednání, nastati ani z jednání povšechně, neboli za jiných okolností, zejména za jiného tělesného stavu pachatelova k přivodění tohoto výsledku způsobilého.