Rt 3572/1929
I. Každý ze spolupachatelů odpovídá za celou škodu, která byla jejich trestnou činností způsobena, bez ohledu na to, v jaké výši se každý z nich na jejím vzniku podílel.

II. Ke skutkové podstatě zločinu zlomyslného poškozování cizího majetku podle § 85 b) tr. zák. se nevyžaduje, by úmysl pachatelův směřoval přímo ke způsobení některého z nebezpečí v § 85 b) tr. zák. uvedených, nýbrž stačí tu po stránce subjektivní, byl-li si pachatel, jenž poškodil úmyslně a vědomě bezprávně cizí majetek, při páchání činu toho vědom, že z jeho skutku může nastati některé z nebezpečenství v § 85 b) tr. zák. naznačených.

( Rozhodnutí Zm I 491/28, 31.08.1929 )
Z odůvodnění:
Výtkami neúplnosti rozsudku provádí stížnost obžalovaného S-a ve skutečnosti zmatek podle § 281, čís. 9 a) tr. ř. Především jde o námitku, že rozsudek nezjišťuje výši škody, již jeden každý z obžalovaných způsobil, že nezjišťuje, kolik činí škoda stěžovatelem samotným způsobená, jakou škodu způsobil spoluobžalovaný K. sám a kolik činí škoda způsobená jednáním spoluobžalovaného K-e, na němž má stěžovatel spoluvinu.

Stížnosti nelze přiznati oprávnění. Rozsudek zaujímá, jakž plyne z rozhodovacích důvodů ve spojení s vlastním výrokem rozsudku, zřejmě stanovisko, že obžalovaný K. způsobil rozbitím láhví a sklenic škodu 56 Kč, že se stěžovatel súčastnil tohoto poškození cizího majetku jako spoluvinník a rozbil kromě toho sám cizí vinnou láhev a že oba obžalovaní způsobili mimo to ve společnosti jako spolupachatelé poškozením cizího barového zařízení škodu asi 400 Kč.

Jednali-li však obžalovaní v posléze uvedeném směru jako spolupachatelé, ručí oba za celý výsledek společné činnosti, takže nebylo třeba zjišťovati, jakou škodu způsobil jeden každý z nich, nýbrž stačilo zjištění celkové škody ze společné činnosti obou obžalovaných vzniklé.

Posléze namítá stížnost obžalovaného S-a, že rozsudek nezjišťuje, že stěžovatel zamýšlel způsobiti poškozením cizího majetku škodu 200 Kč převyšující. Námitku tuto bylo by pokládati za právně bezpodstatnou, neboť ke skutkové podstatě zločinu podle § 85 b) tr. zák. se nevyžaduje, by úmysl pachatelův směřoval přímo ke způsobení některého z nebezpečí v § 85 b) tr. zák. uvedených, nýbrž stačí tu po stránce subjektivní, byl-li si pachatel, jenž poškodil úmyslně a vědomě bezprávně cizí majetek, při páchání činu toho vědom, že z jeho skutku může nastati některé z nebezpečenství v § 85 b) tr. zák. naznačených.