Rt 3563/1929
Pohrůžka ve smyslu § 98 b) tr. zák. nemusí býti pronesena přímo a výslovně jako pohrůžka; může záležeti v každém konkludentním jednání, jež projevuje, třebas na venek ve formě slušné a bezzávadné, úmysl hrozícího, by svým vystoupením vzbudil v osobě, proti níž vystupuje, důvodné obavy, a by osobou tou jeho jednání v tomto smyslu bylo také pojímáno; není třeba, by pohrůžka důvodnou obavu skutečně vzbudila, stačí, byla-li k tomu objektivně způsobilou.

Spadá sem, vyhrožoval-li kdo uveřejněním urážlivých insultů a výpadů, by vynutil upuštění od uveřejnění trestního rozsudku, na něž měl ten, komu bylo hrozeno, právo; nezáleží na tom, že dopis, vyhrůžku obsahující, byl zaslán právnímu zástupci napadeného.

Způsobilým prostředkem donucovacím ve smyslu § 98 b) tr. zák. může býti i vyhrůžka jednáním o sobě nezávadným; i takové jednání stane se protiprávním, použil-li ho kdo k dosažení prospěchu, na nějž mu nepřísluší právní nárok.

( Rozhodnutí Zm I 38/29, 13.07.1929 )
Z odůvodnění:
Nevyžadujeť zákon ke skutkové podstatě zločinu vydírání podle § 98 b) tr. zák., by vyhrůžka skutečně vzbudila důvodnou obavu, stačí, byla-li k tomu objektivně způsobilou. Je tedy nerozhodno, zda manželé K-ovi byli dopisem obžalovaného skutečně "uvedeni ve strach a nepokoj" čili nic. Po stránce hmotněprávní poukazuje stížnost především k tomu, že obžalovaný poslal kartáčový otisk i dopis právnímu zástupci, nikoli manželům K-ovým přímo, dovozujíc z toho, že mu nešlo o vydírání, nýbrž o to, by dal podnět k jednání o smír.

Leč stížnost přehlíží, že pohrůžka nemusí býti pronesena přímo a výslovně jako pohrůžka, nýbrž že může záležeti v každém konkludentním jednání, jež projevuje, třebas na venek ve formě slušné a bezzávadné, úmysl hrozícího, by svým vystoupením vzbudil v osobě, proti níž vystupuje, důvodné obavy, a by osobou tou bylo jeho jednání v tomto smyslu také pojímáno. Bylo proto věcí výkladu, zda obžalovanému v závadném dopise šlo skutečně jen o bezzávadný návrh na vyrovnání či zda šlo o zastřenou pohrůžku, pronesenou obžalovaným v tom úmyslu a za tím účelem, by na manželích K-ových vynutil, by upustili od uveřejnění trestního rozsudku, na něž měli právo.

Dospěl-li pak nalézací soud, obíraje se touto otázkou a uváživ všechny provedené důkazy, zejména smysl dopisu a připojeného kartáčového otisku článku, jejich spojitost s projednanou trestní věcí, svědectví súčastněných osob, jakož i obhajobu obžalovaného k přesvědčení, že obžalovaný vyhrožoval manželům K-ovým uveřejněním urážlivých insultů a výpadů v úmyslu shora naznačeném, jde o skutkový závěr, jehož správnost zmateční stížnost napadá způsobem nepřípustným, snažíc se přikládati obsahu dopisu ráz bezzávadného návrhu na vyrovnání věci. Na tom nic nemění ani okolnost, že obžalovaný neposlal dopis přímo manželům K-ovým, nýbrž jejich právnímu zástupci Dr. B-ovi, neboť podle jasného doslovu zákona stačí ke skutkové povaze zločinu vydírání i pohrůžka nepřímá, tedy i pohrůžka pronesená k třetí osobě, byl-li pachatel při tom veden úmyslem, by pohrůžka byla přivedena k vědomosti toho, proti němuž čelí. Tento úmysl jest však v souzeném případě zřejmý, uváží-li se, že obžalovaný poslal dopis advokátovi, který podle svého povolání je povinen, by o každém ději svěřené mu věci svého klienta informoval.

Způsobilým prostředkem donucovacím ve smyslu § 98 b) tr. zák. může býti naopak i vyhrůžka jednáním o sobě nezávadným, jakmile jí někdo použil k dosažení prospěchu, na nějž mu nepřísluší právní nárok. Je proto také nerozhodno, zda by se obžalovanému byl podařil důkaz pravdy, čili nic, je-li zjištěno, že pohrůžkou uveřejněním urážlivých výpadů chtěl manžele K-ovy donutiti k upuštění od uveřejnění rozsudku, na což neměl práva. Dále namítá zmateční stížnost, že skutková podstata zločinu podle § 98 b) tr. zák. není dána i proto, že soudní opatření o zastavení časopisu "Der g. M." v době činu nebylo ještě pravoplatným. I tato námitka jest bezpodstatná. Obžalovanému klade se za vinu, že manželům K-ovým vyhrožoval ublížením na cti v úmyslu, by na nich vynutil upuštění od opětovného uveřejnění trestního rozsudku. Jde tedy jen o to, zda manželé K-ovi byli oprávněni vymáhati na obžalovaném uveřejnění rozsudku, což jest ovšem posuzovati podle procesuální situace v době spáchaného činu.