Rt 3561/1929
Omyl vyvolaný novinářským článkem, sdělujícím zrušení zákazu čepování a prodávání alkoholických nápojů zákonem, schváleným poslaneckou sněmovnou a senátem, není omylem skutkovým vylučujícím trestnost podle § 2 e) tr. zák. Omyl zůstane omylem právním, i když pachatel neznal ustanovení práva ústavního, že se stává zákon pravoplatným teprve schválením presidenta republiky a řádným vyhlášením.

( Rozhodnutí Zm II 132/28, 8.07.1929 )
Z odůvodnění:
Rozsudek prvého soudu bere za zjištěno, že obžalovaný dne 1. prosince 1928 v D. L. v předvečer voleb do zemských a okresních zastupitelstev prodával a podával pivo, tedy nápoj obsahující alkohol, ač mu byl znám výnos okresní správy politické v B., veřejně v D. L. vyhlášený, že v den ten po druhé hodině odpolední jest zakázáno čepovati nebo prodávati takové nápoje, přes to však osvobozuje obžalovaného z obžaloby pro přečin nešetření zákazu, shledávaje u něho po stránce subjektivní omyl, vylučující trestnost podle § 2 e) tr. zák. Zmateční stížnost jest odůvodněna.

Rozsudek shledává omyl v tom, že v čís. 23. "Hostinských listů" ze dne 1. prosince 1928 byl uveřejněn článek, sdělující zrušení zákazu zákonem, schváleným poslaneckou sněmovnou a senátem a výslovně uvádějící: "Předpisy o zákazu výčepu při volbách pozměňují se nyní tak, že den před volbou, až do 24. hod. noční, je dovoleno čepovati, prodávati a podávati nápoje obsahující alkohol. Zákaz platí jen v den volby", dále, že též starosta obce v důsledku zprávy té mu prohlásil, že má právo čepovati pivo, stejně i farář a četnický strážmistr proti čepování piva nic neměli a, že obžalovaný podle oné časopisecké zprávy a vyjádření starostova, souhlasu farářova i četníka považoval dřívější zákaz za zrušený. Leč rozsudek mylně považuje tento omyl za omyl skutkový, vylučující trestnost podle § 2 e) tr. zák. Obhajoba obžalovaného vyznívá ve směru tom - stejně i důvody rozsudku vylučující trestnost - že omylem považoval dřívější zákaz za zrušený a tím čin, jehož se dopustil, za dovolený.

Neznalost trestního zákona však pachatele trestného činu podle §§ 3 a 233 tr. zák. neomlouvá. Rozsudek sice ve směru tom správně podotýká, že ustanovení § 3 tr. zák. - v souzeném případě přichází v úvahu § 233 tr. zák. - vztahuje se jen na trestní zákony a nikoliv na zákony z jiného oboru práva, nevyjadřuje se však určitěji, o jaký zákon, z jakého oboru práva podle jeho mínění šlo. Uváděje námitku veřejného obžalobce, že obžalovaný měl věděti, že se stává zákon pravoplatným teprve schválením presidenta republiky a řádným vyhlášením, naznačuje rozsudek, jako by snad šlo o omyl v ustanoveních práva ústavního; ani tu však nelze omyl ten považovati za omyl skutkový, ježto v podstatě zůstává omylem o platnosti či neplatnosti trestní normy, tedy omylem právním.