Rt 3550/1929
K zločinu podvodu (§ 197 tr. zák.) vyhledává se poškozovací úmysl již v době lstivého předstírání a uvedení v omyl.

( Rozhodnutí Zm I 238/29, 27.06.1929 )
Z odůvodnění:
Při poradě o zmateční stížnosti vzešly nejvyššímu soudu jako soudu zrušovacímu závažné pochybnosti o správnosti skutečností, položených za základ rozsudku prvého soudu. Podle důvodů rozsudkových jest ovšem za to míti, že soud vychází ze správného názoru právního, že se k zločinu podvodu vyhledává mimo jiné i úmysl poškozovací a to úmysl pojatý již v době lstivého předstírání a uvedení v omyl; leč tato podstatná známka podvodu není v důvodech určitě zjištěna; uvádíť rozsudek jen negativně, že hájení obžalovaného, že věci byly špatné a, že je nemohl platiti, poněvadž nemá dostatečného výdělku, není prý důkazem, že neměl úmysl podvodný, a dále jen z napotomního chování se obžalovaného ve příčině placení se usuzuje, že projevil úmysl věci odebrané nezaplatiti a tím firmu L. poškoditi. Nalézací soud nebere však při zjišťování poškozovacího úmyslu v době obou objednávek v úvahu, že obžalovaný na zakoupené věci splácel, to na dodávku z roku 1921 v ceně 734 Kč 310 Kč - podle vývodů stížnosti prý 360 Kč -, kdežto na hodinky s řetízkem v roce 1911 nedoplatil 29 Kč 91 h.

Nalézací soud neuvažoval bedlivě ani o obsahu dvou podání obžalovaného, z nichž v prvém obžalovaný uvedl na svoji obhajobu mezi jiným též, že koupil zboží v podnapilém stavu takřka donucením a, že zboží bylo špatné jakosti, a odvolal se ke konci na svědectví Františka V-ého a jeho manželky a tyto osoby znovu uvedl jako svědky ve svém druhém podání ke hlavnímu přelíčení.

Těmto skutečnostem a důkazům nelze upříti důležitý význam pro bezpečné rozřešení otázky viny; vždyť nelze vyloučiti možnost, že obžalovaný - předpokládajíc správnost jeho obhajoby - skutečně zbytek kupních cen za věci v roce 1911 a 1921 odebrané nezaplatil jen z nedbalosti nebo z nemohoucnosti, neb i z důvodu, že se pokládal za zkrácena špatnou jakostí zboží. I okolnost teprve ve zmateční stížnosti nově tvrzená, že zaplatil v poslední době poškozené firmě ještě 200 Kč, vypůjčiv si tento peníz, mohla by poukazovati k tomu, že obžalovaný nejednal již v době, kdy věci odebral, v úmyslu poškozovacím.