Rt 3536/1929
I. § 134 tr. ř. nařizuje kategoricky a bezvýjimečně, aby k vyšetřování duševního stavu obviněného byli vždy přibráni dva lékaři.

II. Možnost, že obhajoba obžalovaného dozná újmy, je na snadě v každém případě, v němž byl vyšetřováním jeho duševního stavu pověřen jediný lékař; onen předpis nečiní rozdílu co do závažnosti skutku mezi jednotlivými případy.

( Rozhodnutí Zm I 188/29, 21.06.1929 )
Z odůvodnění:
Při prvém hlavním přelíčení dne 2. října 1928 bylo soudem vyhověno obhájcovu návrhu na provedení důkazu nálezem a posudkem lékařů, o duševním stavu obžalované a byl také vyšetřující soudce přípisem ze dne 6. října 1928 požádán výslovně, by k prozkoumání duševního stavu obžalované přibral dva lékaře, psychiatry. Písemný nález a posudek byl však přes to podán jen jedním lékařem, při čemž ze spisů ani nevychází, že tento znalec je odborníkem psychiatrem. Státní zastupitelství prohlásilo sice, když mu byl nález a posudek sdělen k návrhu, že se spokojí s posudkem jednoho znalce, a navrhlo současně, by nález a posudek byl u příštího přelíčení jen přečten; naproti tomu není ve spisech dokladu o tom, že také obžalovaná nebo její obhájce projevili podle § 252 čís. 4 tr. ř. souhlas s pouhým čtením posudku, ač ovšem v jednacím protokole není ani záznamu, že se při pozdějším hlavním přelíčení proti jeho čtení ohradili. Po přečtení znaleckého protokolu navrhl však obhájce, by jednak duševní stav obžalované byl vyšetřován znovu lékaři z oboru psychiatrie, jednak by byly vyžádány spisy T II 1413/28 okresního soudu pro přestupky v Praze. Soud zamítl oba průvodní návrhy, onen proto, že věc byla podle jeho názoru "vzhledem k případu a době" lékařem vysvětlena dostatečně.

Zmateční stížnost je v právu, pokud shledávajíc důvod zmatku podle čís. 4 v zamítnutí obou průvodních návrhů, vytýká, že přibráním jediného soudního lékaře k vyšetřování duševního stavu obžalované byl porušen předpis § 134 tr. ř., podle něhož jest takovéto vyšetřování předsevzíti vždy dvěma lékaři. Jeť tento předpis úchylkou ze všeobecného ustanovení § 118 tr. ř. Odůvodnění usnesení, jímž byl obhájcův návrh zamítnut, dovoluje i při své stručnosti souditi, že slovy "vzhledem k případu" mělo nepřímo býti řečeno, že v souzeném případě považuje soud vyšetřování duševního stavu obžalované za úkol méně obtížný a zodpovědný, že tudíž stačilo přibrati jen jednoho soudního lékaře, by jím "věc" byla dostatečně vysvětlena.

Toto stanovisko příčí se však předpisu § 134 tr. ř., nařizujícímu kategoricky a bezvýjimečně, by k vyšetřování duševního stavu obviněného byli vždy přibráni dva lékaři. Porušení tohoto předpisu, jenž nenáleží mezi ony předpisy trestního řádu, jichž porušení nebo zanedbání zakládá důvod zmatku podle čís. 3 § 281 tr. ř., nestačilo by arci samo o sobě k opodstatnění důvodu zmatečnosti podle čís. 4 téhož §, uplatňovaného zmateční stížností, jehož dalším předpokladem jest, že mezitimním usnesením soudu byl porušen nebo byl nesprávně použit zákonný předpis nebo zásada řízení, jichž šetřiti káže podstata řízení, kterým se zabezpečuje trestní stíhání i obhajování. Možnost, že zejména obhajoba obžalovaného dozná újmy, je však na snadě v každém případě, v němž byl vyšetřováním jeho duševního stavu proti výslovnému předpisu § 134 tr. ř. pověřen lékař jediný. Měloť býti tímto předpisem zřejmě naznačeno, že při vyšetřování duševního stavu nejde nikdy o zjišťování skutečností méně důležitých ve smyslu všeobecného ustanovení § 118 tr. ř., nýbrž že úkol, připadající tu znalcům lékařům je povždy, tu ve větší, onde v menší míře, nesnadný a složitý, tudíž i zvlášť zodpovědný.

Předpisem § 134 tr. ř. mělo býti docíleno zvýšené záruky, že dva lékaři splní úkol na ně vznesený spolehlivěji, než by byl s to učiniti znalec jediný, že se oba lékaři budou ve své činnosti nesoucí se ke zjištění duševního stavu, zejména ve zjišťování závažných v tom směru skutečností (druhý odstavec § 134 tr. ř.) vzájemně podporovati a doplňovati, po případě i kontrolovati. Nečiní-li předpis co do závažnosti skutku rozdílu mezi jednotlivými případy a ukládá-li zároveň ve svém druhém odstavci lékařům zásadně a bezvýjimečně řadu úkolů, jež splniti jest jim vždy a bez ohledu na větší nebo menší stupeň možností, že u vyšetřovaného jde o některý z duševních stavů, vylučujících ve smyslu § 2 a) - c) tr. zák. přičítatelnost, bylo i v souzeném případě věnovati plnou, ničím neztenčenou pozornost vyšetřování duševního stavu obžalované, u níž jako duševní porucha přicházela v úvahu hysterie.

Na věci nemění nic, že obžalovaná a její obhájce nenamítali při druhém hlavním přelíčení původně nic proti čtení znaleckého protokolu, obsahujícího nález a posudek jen jediného lékaře; nemohlať ani tímto jejich ostatně jen negativním chováním se býti odčiněna skutečnost, že postupem soudu byl zjevně porušen předpis § 134 tr. ř. právě v onom ustanovení, jímž mělo býti zaručeno pokud možno spolehlivé vyšetření duševního stavu obžalované a jehož porušení nevylučuje podle toho, co shora řečeno, již samo o sobě možnost, že jím obžalovaná byla zkrácena ve svých právech na obhajobu.