Rt 3522/1929
Povinnosti ve smyslu § 360 tr.zák. nedostojí osoba zanechá-li zraněného na odlehlém místě, třebas zraněný žádal, aby tak učinila.

( Rozhodnutí Zm I 628/28, 13.06.1929 )
Z odůvodnění:
Rozsudek zjišťuje v rozhodovacích důvodech, že všichni tři obžalovaní, tedy i oba stěžovatelé, naložili J-u, o němž musili věděti, t. j. o němž věděli, že je těžce raněn, na automobil a odváželi ho do nemocnice, že však cestou obrátili auto, zavezli J-u K B-ově cihelně v M., vysadili ho na tomto odlehlém místě a odjeli, nechavše ho tam ležeti bez pomoci.

Převzali tím stěžovatelé povinnost, opatrovati ho a byli v důsledku toho podle § 360 tr. zák. též povinni postarati se o to, by se J-ovi dostalo potřebné pomoci lékařské, jež mu mohla býti opatřena. Podle těchto skutkových zjištění rozsudkových dopustili však stěžovatelé, by se J-ovi potřebné lékařské pomoci vůbec nedostalo. Za tohoto stavu věci jest ve zjištěném jednání stěžovatelů skutková podstata přestupku podle § 360 tr. zák.

Skutečnost stěžovateli při hlavním přelíčení tvrzená, že J. pronesl k nim za jízdy automobilem slova "Pusťte mne ven", nemůže na skutkové podstatě tohoto přestupku nic měniti, neboť osoba, jíž náleží z povinnosti přirozené nebo převzaté, by opatrovala nemocného, a jež sezná dle svých znalostí povahu zranění, jest povinna postarati se o opatření potřebné lékařské pomoci i tenkrát, zdráhá-li se nemocný připustiti takovou pomoc.