Rt 3517/1929
Tisk má právo a jest povolán k tomu, aby skutečnosti, které rozvířily veřejné mínění (zločin vraždy), nepominul v novinách mlčením, a jest oprávněn, okolnosti, jež vyšly na jevo, zaznamenati a veřejnosti sděliti. Než jsou mu v tom uloženy určité meze, jednak nemožnost rozebírati moc průvodů, jednak ochrana cti osoby, proti níž shodnou okolností vyšly na jevo takové půtahy, že byla pro podezření z vraždy vzata do vyšetřovací vazby.

Jest zásadně připustiti, že může do jisté míry vyžadovati veřejný zájem - dodržování zákonů, odstranění zlořádů ve veřejné správě - by veřejnost byla o zločinu veřejné mínění značně rozvířivším náležitě zpravena. Rozebíral-li pachatel moc průvodů, který byl vydán v eminentním veřejném zájmu, neomezuje se na registrování fakt, nýbrž rozebíraje je a hodnotě je, jednal proti veřejnému zájmu.

(Rozhodnutí Zm I 628/28, 8.06.1929)

Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti soukromého obžalobce do rozsudku krajského soudu v Chebu ze dne 6. října 1928, jímž byl obžalovaný podle § 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro přečin proti bezpečnosti cti podle §§ 487, 488, 493 tr. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji znova projednal a rozhodl mimo jiné z těchto
d ů v o d ů:
Zmateční stížnosti, pokud uplatňuje důvod zmatečnosti podle čís. 5 § 281 tr. ř., nelze upříti oprávnění.

Nemůže býti sporu o tom, že tisk má právo a jest povolán k tomu, by skutečnosti, které tak rozvířily veřejné mínění, jak tomu bylo v souzeném případě, kde šlo o zločin vraždy, nepominul v novinách mlčením a, že jest oprávněn, okolnosti jež vyšly na jevo, zaznamenati a veřejnosti sděliti.

Než tisku jsou v tom uloženy určité meze. Na jedné straně jest to zákaz čl. VIII. zákona ze 17. prosince 1862 čís. 8 ř. zák. z roku 1863 rozebírati moc průvodů, na druhé straně ochrana cti osoby, proti níž shodou okolnosti vyšly na jevo, jak tomu bylo v souzeném případě, takové půtahy, že byla pro podezření z vraždy vzata do vyšetřovací vazby. V souzeném případě nalézací soud sám uznal, že se obžalovaný neomezil na pouhé zaznamenání na jevo vyšlých skutečností, nýbrž že je v neprospěch soukromého obžalobce v tisku hodnotil a moc průvodů rozebíral proti zákazu čl. VIII. onoho zákona. Jde o to (posuzování jeho činu s hlediska přečinu podle čl. VIII. nepřichází tu v úvahu, ježto obžaloba nebyla naň v tomto směru podána), pokud závadný článek porušuje zákon v ustanoveních dvanácté hlavy II. dílu trestního zákona. Tu ovšem nutno především zaujmouti stanovisko k ustanovení § 4 zákona ze dne 30. května 1924, čís. 124 sb. z. a n. o veřejném zájmu jakožto důvodu trestnost vylučujícím a jest zásadně připustiti, že může do jisté míry vyžadovati veřejný zájem - dodržování zákonů, odstranění zlořádů ve veřejné správě - by veřejnost o zločinu veřejné mínění tak značně rozvířivším náležitě byla zpravena.

Nelze však pustiti se zřetele, že právě zákaz zákona rozebírati moc průvodů vyslovený v čl. VIII. byl vydán v eminentním veřejném zájmu a, jednal-li proto pachatel proti tomuto zákazu, neomezuje se na zaznamenání fakt, nýbrž rozebíraje je a hodnotě je, jednal proti veřejnému zájmu.