Rt 3513/1929
Ke skutkové podstatě podvodu nestačí objektivní možnosti poškození, aniž, že oklamaný škodu utrpěl, nýbrž musí býti zjištěn úmysl obviněného směřující k poškození oklamaného a, že škoda povstala nebo měla povstati ze lstivého předstírání byl pohnut k jednání neb opomenutí, z něhož mu škoda na majetku nebo ne právech měla nastati.

( Rozhodnutí Zm II 27/29, 6.06.1929 )
Z odůvodnění:
Rozsudkem okresního soudu v Šilperku ze dne 13. března 1928 byl obžalovaný uznán vinným přestupkem podvodu podle § 461 tr. zák. Odsuzujícímu výroku byl podkladem tento skutkový děj, který okresní soud zjistil na základě zodpovídání se obviněného a výpovědí svědků Anny F-ové a Josefa T-a. Josef T. objednal 19. října 1926 u obviněného, cestujícího firmy Anny F-ové, přehoz na dvě postele za 180 Kč a dal obviněnému zálohu 30 Kč. Objednaný přehoz s krajkami nebyl však firmou Josefu T-ovi proto dodán, že nemohla dodati žádný druh za smluvenou cenu 180 Kč. Soud nedal víry zodpovídání se obviněného, že v cenníku vydaném firmou Anna F-ová obviněnému byly uvedeny přehozy v ceně od 180-330 Kč, takže obviněný mohl přijmouti objednávku na přehoz za 180,- Kč; soud poukazuje k určité výpovědi svědkyně Anny F-ové, podle které sice v cenníku firmou obviněnému byly uvedeny přehozy v ceně 140-330 Kč, že však přehozy toho druhu, jaký byl Josefem T-em v cenníku objednán, byly vyznačeny penízem 270 Kč.

Pokud jde o zlý úmysl obviněného, poukazuje okresní soud k tomu, že obviněný byl podle svědectví Anny F-ové u ní zaměstnán od roku 1925 do roku 1928, že zboží mu bylo dáno do prodeje za pevnou cenu podle cenníku, v němž každá jednotlivá věc byla podrobně uvedena, takže běžná cena jednotlivých druhů zboží v cenníku uvedeného musela býti obviněnému známa, a dále k tomu, že obviněný byl oprávněn vybrati si zálohu ve výši 10 %, že však obviněný vybral si od Josefa T-a, jenž mimo přehoz objednal též závěs za 50 Kč, zálohu 30 Kč, ač byl oprávněn z úhrnné ceny objednávky 230 Kč vybrati si jen zálohu 23 Kč. Rozsudek dochází k úsudku, že celé chování se obviněného při uzavření objednávky bylo způsobilé vzbuditi u objednatele víru v pravdivost tvrzení obviněného, a že bylo dále způsobilé vésti k poškození Josefa T-a. Okresní soud nabyl proto přesvědčení o vině obžalovaného v tom směru, že lstivým předstíráním, že může přijati a vyříditi objednávku na přehoz za 180 Kč, uvedl Josefa T-a v omyl, jímž Josef T. měl utrpěti - a též utrpěl - na svém majetku škodu 30 Kč. Odvolání obviněného co do viny i trestu bylo rozhodnutím krajského jako odvolacího soudu v Olomouci ze dne 23. srpna 1928 zamítnuto s poukazem na správné důvody rozsudku prvé stolice.

Těmito rozsudky byl porušen zákon v ustanovení § 197 a 461 tr. zák. K podstatným náležitostem podvodu patří uvedení v omyl, lstivé předstírání nebo jednání jako prostředek vyvolání omylu nebo využití omylu a úmysl pachatelův směřující ke způsobení škody na majetku nebo na právech. Tyto náležitosti musí býti prokázány jak po objektivní tak i po subjektivní stránce. Rozsudek se však obmezuje na zjištění, že chování se obviněného při uzavření objednávky bylo způsobilé vzbuditi u objednatele víru v pravdivost tvrzení obviněného, a že bylo dále způsobilé vésti k poškození Josefa T-a; zjišťuje tedy rozsudek jen objektivní způsobilost chování se obviněného uvésti Josefa T-a v omyl a objektivní možnost jeho poškození.

V subjektivním směru mohly by snad okolnosti uvedené v odstavci důvodů zjištění tomu předcházejícím poukazovati na úmyslnost jednání obviněného, avšak jen ohledně uvedení v omyl, naproti tomu však subjektivní stránka činu ve směru úmyslu, způsobiti škodu na majetku nebo právech, není v důvodech rozsudku rozbírána. Objektivní možnost poškození, a aniž okolnost, že oklamaný škodu utrpěl nestačí ke skutkové podstatě podvodu, nýbrž musí býti zjištěn úmysl obviněného směřující k poškození oklamaného a i okolnost, že škoda povstala nebo měla povstati ze lstivého předstírání, jinými slovy, že oklamaný lstivým předstíráním byl pohnut k jednání neb opomenutí, z něhož mu škoda na majetku nebo na právech měla vzejíti. Rozsudek v těchto směrech nemá žádných zjištění a neobírá se vůbec ani okolnostmi v trestním řízení na jevo vyšlými, jež pro zjištění v tomto směru mají význam, ani údaji obviněného, které pro posouzení subjektivní stránky činu jsou důležité. Tak zejména měl se rozsudek vypořádati s hájením se obviněného, že nebyl sice oprávněn vybírati zálohy 10 % kupní ceny převyšující, že však tak často činíval a že firma Anny F-ové postup ten schvalovala (to potvrzuje sama Anna F-ová), dále že vybrané vyšší zálohy byly zúčtovány pravidelně měsíčně, dále že se vybraná záloha od T-a 30 Kč vztahovala nejen na přehoz, nýbrž i na spoluobjednaný závěs. Rozsudek se měl také zabývati otázkou, zúčtovala-li firma oznámenou jí zálohu 30 Kč, kterou obviněný vybral od T-a, bylo-li správné, že vyřizujíc objednávku jen částečně zasláním závěsu, neodpočítala od ceny závěsu 50 Kč zaplacenou zálohu 30 Kč, nýbrž vybrala dobírkou celý peníz 50 Kč.

Bylo dále i zjistiti, zakládá-li se na pravdě tvrzení obviněného, že měl tehdy - době spáchání činu jemu za vinu kladeného - proti firmě pohledávku z provisí. Veškeré tyto uvedené okolnosti mohou býti důležité pro posouzení, zda obviněný jednal v úmyslu, by objednatele poškodil. Onou vadou trpí nejen rozsudek prvé stolice, nýbrž i rozhodnutí soudu odvolacího.