Rt 3505/1929
Pro trestnost podněcování k násilnému nastolení diktatury dvou stran (dělníků a rolníků) s hlediska § 15 čís. 3 zákona na ochranu republiky ze dne 19. března 1923 čís. 50 Sb. je lhostejno, že pachatel hlásal jen program politické strany; i taková činnost je dovolena jen v mezích platných zákonů trestních.

( Rozhodnutí Zm I 133/29, 3.06.1929 )
Z odůvodnění:
Po věcné stránce namítá stěžovatel, že ve výroku "ať žije vláda rolníků a dělníků" nelze prý takové výroky trestně stíhati již pro nedostatek trestného vědomí pachatele, který prý nemůže si býti vědom, že se dopouští něčeho trestného, hlásaje veřejně program politické strany a získávaje ji stoupence.

Zmateční stížnost přehlíží jednak, že rozsudek shledává podněcování k páchání zločinu podle § 1 zák. na ochr. rep., t. j. k násilnému nastolení diktatury dvou stran, nejen v závěrečných slovech řečníkových "ať žije vláda rolníků a dělníků" (jež rozsudek vykládá jako projev podněcující k násilnému zavedení diktatury dělníků a rolníků ve státě a důsledkem toho k odstranění nynější státní formy demokraticko-republikánské), nýbrž i v ostatním obsahu řeči, jímž podle přesvědčení soudu obžalovaný podněcoval k odstranění nynější vlády jako představitelky demokraticko-republikánské formy státní a tudíž i této státní formy samé, a to násilím, ježto vyhrožoval, že dělnictvo "pozvedne pěst", že "použije i jiných prostředků (rozumí se, než mírných a parlamentárních), by dosáhlo tohoto cíle.

Vychází-li se z celého obsahu rozsudku a ze zjištěného smyslu výroku, nelze v podřadění řeči obžalovaného pod trestní ustanovení § 15 čís. 3 zák. na ochr. rep. shledati právní omyl. Obžalovaného neomlouvá, že hlásal "jen program strany", poněvadž i taková činnost jest dovolena jen v mezích platných trestních zákonů, nehledíc ani k tomu, že odstranění demokraticko-republikánské formy státní prostředky násilnými jest sotva doznaným programem strany komunistické.

V druhé řadě namítá zmateční stížnost, že prý pouhý výrok "ať žije vláda rolníků a dělníků", lze podřaditi nejvýše pod trestní ustanovení § 14 čís. 1 zák. na ochranu republiky, (přecin rušení obecného míru veřejných pobuřováním proti demokraticko-republikánské formě státní), poněvadž prý z tohoto výroku o sobě nelze ještě souditi, že obžalovaný měl na mysli násilné zavedení diktatury dělníků a rolníků.

Zmateční stížnost byla by odůvodněna, kdyby nebyl obžalovaný doporučovatel k odstranění demokraticko-republikánské formy státní prostředky násilné; poněvadž tak činil a jeho konečný výrok samozřejmě lze vykládati jen v souvislosti s předcházejícím obsahem řeči, v němž se mluví výslovně o "svržení demokracie sevřenou pěstí a jinými (roz. než mírnými a dovolenými) prostředky", netřeba se příti o to, zda lze zavedení diktatury dosíci i bez násilí, an pro souzený případ soud zjišťuje, že smyslem řeči obžalovaného bylo podněcovati ke změně platné ústavy, zvláště demokraticko-republikánské státní formy cestou násilnou.