Rt 3502/1929
I. Přeskočil-li pachatel ohradu, jíž jest obehnána zahrádka patřící k cizímu domu, vnikl již tím do cizího domu ve smyslu § 83 tr. zák.; jest proto lhostejno, že při výkonu násilí (bodaje vidlemi oknem do příbytku) nevnikl ani částí svého těla do domu; pojem "vniknutí".

II. Po stránce subjektivní vyžaduje se ke skutkové podstatě zločinu podle § 83 tr. zák., by pachatel byl si vědom, že vniká do domu nebo do příbytku jiné osoby proti její výslovně projevené neb alespoň předpokládané vůli (pouhá možnost poznání oné vůle nestačí).

( Rozhodnutí Zm I 29/29, 29.05.1929 )
Z odůvodnění:
Zmateční stížnost napadá rozsudek soudu prvé stolice v tom, že nalézací soud podřadil skutek, na němž se rozhodnutí zakládá, následkem nesprávného výkladu zákona pod ustanovení § 83 tr. zák.

Podle názoru zmateční stížnosti není tu ani objektivní ani subjektivní skutkové podstaty zločinu, jímž byl obžalovaný uznán vinným. Namítá-li stížnost po stránce objektivní, že v tom, že obžalovaný bodal vidlemi okénkem jím rozbitým do příbytku Václava D-y, bylo by lze spatřovati "vniknutí" do tohoto příbytku po rozumu § 83 tr. zák. jen tenkrát, kdyby byl při tom vnikl alespoň částí svého těla do tohoto příbytku, má sice pravdu, přehlíží však, že rozsudek spatřuje "vniknutí" do domu Václava D-y již v tom, že obžalovaný, přeskočiv plot, jímž jest obehnána zahrádka u domu D-ova, dostal se do této zahrádky k domu D-ovu patřící. Vnikl-li však obžalovaný již tímto způsobem do cizího domu - že "vniknutí" do zahrádky patřící k cizímu domu jest pokládati za "vniknutí" do cizího domu, stížnost nepopírá -, je lhostejno, zda se dostal pak, když bodal vidlemi okénkem do příbytku D-ova, částí svého těla do tohoto příbytku či nikoli. Tvrdí-li dále stížnost v tomto směru, že přeskočení plotu u zahrádky nelze pokládati za "vniknutí" ve smyslu § 83 tr. zák., jest jí připomenouti, že "vniknutím" po rozumu § 83 tr. zák. rozumí se každé vstoupení do domu nebo příbytku jiné osoby, které se stalo proti vůli oprávněného, ať již vůle byla projevena výslovně nebo bylo ji podle celého stavu věci předpokládati, a že pojmu "vniknutí" do cizího domu ve smyslu § 83 tr. zák. může podle toho za posléze uvedeného předpokladu odpovídati též činnost, v níž rozsudek shledává "vniknutí" do řečené zahrady a tím do domu D-ova.

Dalším tvrzením po stránce objektivní, že obžalovaný nevstoupil do domu D-ova proti výslovně projevené neb aspoň předpokládané vůli D-ově, chce stížnost zřejmě vyjádřiti, že se vyhledává k pojmu "vniknutí" po rozumu § 83 tr. zák., by pachatel vstoupil do cizího domu nebo příbytku proti výslovně projevené nebo alespoň předpokládané vůli oprávněného, a že tato složka pojmu "vniknutí" není rozsudkem zjištěna. V tomto směru nelze stížnosti upříti oprávněnost; neboť rozsudek nevyslovuje se v rozhodovacích důvodech o tom, zda se obžalovaný dostal, přeskočiv plot, do zahrádky D-ovy a tím do domu D-ova proti vůli D-ově, ať již vůle ta byla projevena výslovně nebo bylo ji podle stavu věci předpokládati.

Po stránce subjektivní vyžaduje se ke skutkové podstatě zločinu podle § 83 tr. zák., by pachatel byl si vědom, že vniká do domu nebo příbytku jiné osoby proti její výslovně projevené nebo alespoň předpokládané vůli - pouhá možnost poznání oné vůle nestačí. Stížnost jest oprávněna, pokud, zdůrazňujíc, že se vyhledává ke skutkové podstatě zločinu podle § 83 tr. zák. také, by si byl pachatel vědom, že vniká do domu nebo příbytku jiné osoby proti její výslovně projevené nebo alespoň předpokládané vůli, zřejmě namítá, že toto vědomí obžalovaného mělo býti rozsudkem zjištěno a že jím zjištěno nebylo. Rozsudek praví sice v rozhodovacích důvodech, že obžalovaný spáchal skutek rozsudkem zjištěný úmyslně, avšak z tohoto povšechného údaje rozsudkového není patrno, že si byl obžalovaný vědom, že vniká do domu D-ova proti výslovně projevené nebo předpokládané vůli D-ově, a toto vědomí obžalovaného není v rozhodovacích důvodech ani jinak zjištěno.

Poněvadž rozsudek je podle uvedeného následkem řečených nedostatků zjištění podstatných znaků skutkové podstaty zločinu podle § 83 tr. zák. jak po stránce objektivní, tak i po stránce subjektivní stížen zmatkem mu vytýkaným a poněvadž za daného stavu věcí nelze se vyhnouti nařízení nového hlavního přelíčení, takže nejvyšší soud jako soud zrušovací nemůže ve věci samé rozhodnouti, bylo odůvodněné zmateční stížnosti obžalovaného při neveřejné poradě ihned vyhověti a uznati právem, jak se stalo.