Rt 3488/1929
Podvod, nastoupil-li kdo trest za jiného, aby byl zaopatřen přes zimu.

( Rozhodnutí Zm I 104/29, 16.05.1929 )
Z odůvodnění:
Rozsudek, reprodukuje zodpovídání se obžalované Františky S-ové, uvádí sice její údaj, že nastoupením trestu za Julii T-ovou chtěla býti přes zimu zaopatřena, poněvadž neměla kam jíti, nepřihlíží však vůbec při zjišťování úmyslu obžalovaných k tomuto zodpovídání a tak pomíjí mlčením skutkovou okolnost, která vyšla najevo při hlavním přelíčení a jest rozhodného významu jak pro úmysl Františky S-ové, tak i pro trestnou činnost obžalované Julie T-ové. Vždyť snaha zjednati si "zaopatření přes zimu" poukazuje na úmysl získati majetkové výhody (bydliště, stravu, otop, ošetření a pod.) od justičního eráru, jenž podle zákona nebyl oprávněn ani povinen poskytnouti je Františce S-ové, tedy k jeho škodě.

Na věci nic nemění skutečnost rozsudkem zmíněná, že stát podle § 391 tr. ř. nese při nemajetných odsouzených sám náklady výkonu trestu, ježto nepřichází tu v úvahu, že snad osoba třetí měla nahraditi útraty výkonu trestu Františky S-ové. Rozsudek chce patrně tím říci, že náklady justičního eráru byly by stejné, ať si již onen trest odpykala Julie T-ová, jež byla odsouzena a je rovněž nemajetná, či na místě ní Františka S-ová. Leč při tom rozsudek přehlíží, že odpykáním trestu Františkou S-ovou za Julii T-ovou nebylo by uhaslo právo státu na výkon trestu uloženého Julii T-ové na ní samotné, a tím náklady justičního eráru, jež podle úmyslu pachatelů měly býti, případně již byly částečně vynaloženy na Františku S-ovou, byly by (jsou) efektivní škodou, jež vznikla trestným činem.

Bylo proto vyhověti zmateční stížnosti státního zastupitelství s hlediska § 281 čís. 5 tr. ř. a poněvadž vytknutá neúplnost činí rozsudek zmatečným ohledně obou obžalovaných, zrušiti rozsudek v celém rozsahu.