Rt 3486/1929
I. K subjektivní skutkové podstatě podvodu se vyžaduje, by pachatel již při lstivém předstírání nebo jednání podle § 197 tr. zák. nebo při činech v §§ 199 a 201 tr. zák. uvedených, lstivému předstírání nebo jednání na roveň postavených, byl veden konečným úmyslem způsobiti někomu škodu na majetku nebo jiných právech, by jednal v předem pojatém úmyslu poškozovacím.

II. Spolupachatel podvodu musí si býti vědom toho, že druhý spolupachatel (ostatní spolupachatelé) jsou oním úmyslem vedeni, a musí jim při jejich lstivé činnosti pomáhati, jsa veden týmž úmyslem.

( Rozhodnutí Zm I 82/29, 15.05.1929 )
Z odůvodnění:
Ke skutkové podstatě podvodu se po subjektivní stránce vyžaduje, by pachatel již při lstivém předstírání nebo jednání podle § 197 tr. zák. nebo při činech v §§ 199 a 201 tr. zák. uvedených, lstivému předstírání neb jednání na roveň postavených, byl veden konečným úmyslem způsobiti někomu škodu na majetku nebo jiných právech, by jednal v předem pojatém úmyslu poškozovacím. Pohnutka je lhostejná a není třeba - ač tomu tak obyčejně bývá - by pachatel byl veden úmyslem způsobením škody osobě třetí sobě nějaký zisk zaopatřiti.

Spolupachatel při podvodu musí při své spolučinnosti u vědomém spolupůsobení s jiným býti veden rovněž úmyslem poškozovacím; on si musí býti vědom, že druhý spolupachatel nebo ostatní spolupachatelé jsou tímto úmyslem vedeni a musí jim, veden jsa týmž úmyslem, při jich lstivé činnosti pomáhati. Výslovného dorozumění se, předchozí zvláštní úmluvy ke spolupachatelství netřeba, stačí k němu třeba nahodilé, avšak týmž úmyslem vedené vědomé spolupůsobení s ostatními spolupachately; ovšem při podvodu pro složitost skutkové podstaty taková úmluva obyčejně činům předchází.