Rt 3480/1929
Paběrkování na cizím poli bez svolení majitele jest krádeží, vyhradil-li si majitel pozemku sám zužitkovati polní plodiny na pozemku po sklizni zbylé, paběrkovala-li a přisvojila-li si takové plodiny osoba, jíž tato okolnost byla známa a jež nemá povolení majitele pozemku k paběrkování, a nejde-li o sbírání a přivlastnění si množství zcela nepatrného.

Pojem "paběrkování" není omezen jen na sbírání plodin zbylých po žních na povrchu, nýbrž spadá sem i přehrabování a překopávání půdy.

( Rozhodnutí Zm II 79/29, 11.05.1929 )
Z odůvodnění:
Zmateční stížnosti jest přiznati oprávnění již potud, pokud vytýká, že soud zjistil formálně vadně rozhodný předpoklad pro otázku viny obžalované ve směru subjektivním, totiž, že jí bylo známo, že si majitel pozemku, na němž paběrkovala cibuli, vyhradil pro sebe zužitkování cibule zbylé na poli po sklizni.

Podle názoru nejvyššího soudu jest paběrkování na cizím poli bez povolení majitele opodstatňuje skutkovou podstatu krádeže, vyhradil-li si majitel pozemku sám zužitkovati polní plodiny na pozemku po sklizni zbylé, paběrkovala-li a přisvojila-li si takové plodiny osoba, jíž tato okolnost byla známa a jež nemá povolení majitele pozemku k paběrkování a posléze, nejde-li o sbírání a přivlastnění si množství zcela nepatrného.

Nalézací soud zjistil, že si správa velkostatku, na němž obžalovaná paběrkovala (sbíráním i překopáváním) vyhradila zužitkovati cibuli po sklizni na poli zbylou, že obžalovaná sbírala bez povolení, že jí výhrada velkostatku byla známa a že napaběrkovala cibule za 104 Kč. Přesvědčení, že obžalované bylo známo, že si správa velkostatku vyhradila cibuli zbylou na poli po sklizni, odůvodnil rozsudek úvahou, že prý "samo jednání obžalované, že se šla, jak sama tvrdí, správce Jana H-a tázati, zdali by jí paběrkování povolil, nasvědčuje tomu" (t. j. jejímu vědomí); dále, že "obžalovaná paběrkovala na poli nikoliv sama, nýbrž ve společnosti ostatních žen, z nichž některým ona okolnost (svědkyni Julii V-ové) byla známa a zajisté, jak ze zkušenosti patrno, vždy v takových případech se podobná skutečnost mezi ostatními sděluje", a posléze, že "i když správa velkostatku zvláštní zákaz neuveřejnila způsobem obvyklým, přece to bylo všeobecně, tedy i obžalované známo, což zřejmo je z té okolnosti, že jednou, když se setkala se správcem na poli, prosila - jak prý sama připouští - o povolení ku sbírání, což rozhodně by nebyla učinila, kdyby jí nebylo známo, že to povoleno není".

Zmateční stížnost vytýká, že tyto důvody, pokud se odvolávají na obhajobu obžalované a výpověď svědka J. H-a, "jsou v rozporu se zjištěnými skutečnostmi", t. j. patrně s obsahem dotyčných protokolů. Uplatňuje se tedy výtka rozporu se spisy, spíše však výtka neúplnosti rozsudku, jak bude dále dolíčeno; a dále se vytýká ve zmateční stížnosti, že odůvodnění, že obžalovaná musila věděti o zákazu sbírati cibuli z rozhovoru s jinými ženami, jest "nedostatečné" - správně nelogické - ano není prokázáno, že by jí některá osoba řekla, že je to zakázáno.