Rt 348/1921
K pojmu deliktu putativního.

( Rozhodnutí Kr II 350/20, 27.01.1921 )
Z odůvodnění:
Zmateční stížnost vytýká naříkanému rozsudku, že prý jde pouze o zločiny putativní, poněvadž v obou případech, jimiž byl obžalovaný uznán vinným, šlo jen o nastrčenou hru, sehranou s obžalovaným úředníky finanční stráže, jimiž prý obžalovaný proti předpisu § 25 tr. ř. byl vyveden, aby své domnělé činy spáchal, takže prý již předem vyloučena byla objektivní možnost, skutečně je spáchati.

Ale zmateční stížnost vychází tu především z jakéhosi pojmu putativního, teorii trestního práva úplně neznámého, takže není ani jasno, co námitkou svou vlastně míní.

Teorie mluví o deliktu putativním čili domnělém tehdy, když jednající omylem má za to, že podniká činnost trestnou, ačkoli to, co podnikati chce a podniká, je činností kriminálně zcela nezávažnou, t.j. není vůbec, za žádných okolností trestnou, nikoli, když by nebyla z jakýchkoliv důvodů trestnou v konkrétním případě.

Takového deliktu putativního nemá však ani zmateční stížnost zřejmě na mysli a také ve skutečnosti o něj v tomto případě nejde; musilo by leda býti prokázáno, že obžalovaný sám sehrál se zřízenci finanční stráže jakousi kriminálně vůbec nevinnou hru, pokládaje ji omylem za čin trestný. Než i jinak byla by zmateční stížnost v uvedené námitce neodůvodněna. Namítá-li, že obžalovaný byl zřízenci finanční stráže k činům svým vyprovokován a vlastně sveden, opouští tu nepřípustným způsobem (§ 288 č. 3 tr. ř.) půdu zjištění nalézacího soudu, podle něhož jednal obžalovaný z vlastního popudu a zřízenci finanční stráže poskytli mu k tomu jen příležitost, nijak ho nesvádějíce. Neprovádí tudíž zmateční stížnost po této stránce vytčeného důvodu zmatečnosti vůbec podle zákona, nehledíc ani k tomu, že by obžalovaný, pokud se zvláště týče přečinu podle § 8 tr. z. a § 2 lit. b) zák. o podloudném vývozu, za tento čin svůj, i kdyby byl sveden, jako pachatel odpovídal, neboť - dopustili-li se snad i uvedení zřízenci něčeho trestného, jest jiná otázka, které zde řešiti netřeba.

Poukazu zmateční stížnosti na objektivní nemožnost, spáchati čin trestný, nelze pak ani jinak rozuměti, než že obžalovaný svého cíle, propašovati zmíněný kufřík s obsahem sacharinu, ani dosáhnouti nemohl, když zřízenci celní a finanční dali se podplatiti jen na oko, by obžalovaného mohli při vývozu dopadnouti.