Rt 3471/1929
Podstatou komisionářského obchodu jest prodej zboží do komise daného; tento prodej sám o sobě nemůže ještě naplniti pojem "zadržení" nebo "přivlastnění" ve smyslu § 183 tr. zák. Jde však o zpronevěru, disponoval-li komisionář tržbou za zboží jiným způsobem než odevzdáním ji komitentu.

( Rozhodnutí Zm II 450/28, 3.05.1929 )
Z odůvodnění:
Stěžovatel vychází z okolnosti prý nepopřené, že prvotní komisní obchod pozměněn byl novací v obchod splátkový při delších platebních lhůtách, při čemž prý však nebylo jednáno o výhradě vlastnického práva Anny M-ové; teprve po této novaci zboží prodal. Leč stěžovatel si při tom podle své potřeby upravuje výpověď svědkyně Anny M-ové, odlišně od doslovu protokolu ze dne 15. října 1928, který jedině slouží za základ rozsudku, ano hlavní přelíčení toho dne bylo konáno znovu, nikoliv pokračováno v dřívějších odročených.

Nalézací soud podle rozsudku bere za zjištěno, že obžalovaný převzal hodinky s řetízkem do komise, zboží prodal a stržené peníze neodvedl, ponechav si je pro sebe, že byl si vědom toho, že jeho jednání porušuje vlastnické právo jiné osoby a příčí se výhradě práva vlastnického pro Annu M-ovou až do úplného zaplacení, s níž byly mu věci ty odevzdány. Tato skutková zjištění stěžovatel ani výslovně, ani jasným poukazem nenapadá výtkou nějakého formelního zmatku. Třeba ovšem podotknouti, že si rozsudek zřejmě není ve svých právních vývodech přesně vědom náležitosti povahy komisionářského obchodu, an na jedné straně bere za zjištěno, že obžalovaný hodinky s řetízkem převzal do komise, zároveň pak považuje prodej věcí těch bez předchozího zaplacení nedoplatků kupní ceny za zásah do práv komitenta.

Vždyť podstatou komisionářského obchodu jest prodej zboží do komise daného; tento prodej sám o sobě nemůže ještě naplniti pojem "zadržení" nebo "přivlastnění si" ve smyslu § 183 tr. zák. Jde však o zpronevěru, disponuje-li komisionář tržbou za zboží, jež nastupuje na místo tohoto v důsledku smlouvy komisionářské (čl. 361. obch. zák. posl. věta), způsobem jiným, než tím, že ji odevzdá komitentu. V souzeném případě však rozsudek výslovně zjišťuje, jak již uvedeno, že obžalovaný peníze stržené za zboží dané do komise neodvedl podle příkazu, nýbrž že si je ponechal pro sebe a při tom též byl si vědom protiprávnosti svého činu.