Rt 3450/1929
Pojem "svedení" ve smyslu § 132 tr. zák.; nespadá sem, projevila-li svěřená osoba sama předem úmysl oddati se smilnému činu, dala-li k němu podnět chováním proti svůdci nebo jemu známým způsobem života.

( Rozhodnutí Zm I 111/29, 18.04.1929 )
Z odůvodnění:
Zmateční stížnost považuje dále podřadění zjištěného jednání stěžovatelova pod skutkovou podstatu zločinu podle § 132 tr. zák. za právně vadné, a míníc, že pojem svedení předpokládá, že svěřená osoba, na níž má býti smilný čin proveden, klade jistý odpor a tento že musí býti svůdcem přemožen, v souzeném případě však že Sch. i K. neodporovali vůli obžalovaného, naopak popud k smilným činům vycházel prý z větší části od samotného Sch. Třebaže rozsudek uvádí, že Sch. a K. "dobrovolně přistoupili k nemravnému jednání svého mistra", zjišťuje přece také, že byli svedení jeho přemlouváním a jejich souhlas že byl získán z důvodu rozdílu stáří jakož i pro služební jich poměr k obžalovanému M., jehož dohledu byli svěřeni.

Svedením ve smyslu § 132 tr. zák. jest každé působení na vůli svěřené osoby jakýmikoli prostředky, by spáchala nebo snášela smilný čin, pokud osoba ta sama předem neprojevila úmysl oddati se takovému jednání, nedala podnět k němu ani svým chováním oproti svůdci (pachateli trestného činu) nebo jemu známým svým způsobem života, a smilný čin takto, ono jednání nebo snášení, jest výsledkem iniciativy pachatele, ať již tato setkala se s větším či menším odporem fysickým nebo morálním, po případě odporu nenalezla.

Rozsudek zjišťuje, že byl to obžalovaný, který oba své učně přemluvil a získal jich souhlas, zjišťuje to na základě doznání obžalovaných, při čemž zejména ze zodpovídání se Sch-ova vyplývá, že souhlasu u něho při prvém trestném činu dosáhl obžalovaný slibem peněžité odměny; i nadále propůjčoval se Sch. stěžovateli za peníze, K. pak vysvětluje svoje podrobení se vůli obžalovaného tím, že se obával propuštění ze služby v případě nevyhovění a pro svoje mládí neuvážil ani nesprávnost svého činu.