Rt 3448/1929
I. K pojmu "nastrojení" (§ 5 tr. zák.) se nevyžaduje, by návodce zlý skutek, k jehož spáchání směřuje jeho vůle a jeho působení na pachatele, určoval do všech podrobností, zejména pokud jde o jeho předmět, rozsah, místo a čas; stačí i všeobecné vybídnutí k trestné činnosti určitého druhu.

II. Spoluvinník (návodce) ručí za veškerý rozsah i výsledek trestné činnosti přímého pachatele, ač nepřekročil-li tento příkaz, spoluvinníkem mu daný.

( Rozhodnutí Zm I 667/28, 17.04.1929 )
Z odůvodnění:
Zmateční stížnost namítá, že stěžovatel byl uznán vinným spoluvinou na krádeži věcí zamčených ve smyslu § 174 II. c) tr. zák., ač během řízení nevyšlo na jevo nic, z čeho by bylo lze souditi, že při návodu věděl, že se jedná o odcizení věcí zamčených. Toto tvrzení zmateční stížnosti shoduje se se skutečností, neboť v rozsudku není zjištění, podle něhož stěžovatel, naváděje obžalovaného E-a ke krádeži, věděl, že krádež má býti spáchána na věcech zamčených. Stěžovatelova činnost, podřaděná rozsudkem skutkové podstatě spoluviny na zločinu krádeže ve smyslu §§ 5, 171, 173, 174 II. c) tr. zák., spočívala podle rozsudkového zjištění v návodu, totiž v tom, že E-a vybízel, by si v továrně (firmy S., v níž byl E. podle rozsudku zaměstnán jako dělník) něco vzal, on (stěžovatel) že mu látku prodá (t.j. obstará její prodej), poněvadž má na ni kupce. Podle údajů obžalovaného E-a, na jehož výpovědi buduje rozsudek toto své zjištění, říkal mu stěžovatel již před krádeží (stalo se tak několikrát), že je hloupý, že by si mohl pomoci a, že když si mu E. stěžoval, že nemá peněz, stěžovatel ho naváděl ke krádež.

Ono zjištění rozsudkové stačilo však nalézacímu soudu právem nejen, pokud shledal v činnosti stěžovatelově spoluvinu na zločinu krádeže, spáchané v zápětí obžalovaným E-em, vůbec, nýbrž i, pokud mu uložil trestnou spoluzodpovědnost též za zločinnou kvalifikaci této krádeže ve smyslu § 174 II c) tr. zák. Neboť z pojmu "nastrojení" (§ 5 tr. zák.) se nevyžaduje, by návodce zlý skutek, k jehož spáchání směřuje jeho vůle a jeho působení na pachatele, určoval do všech podrobností, zejména pokud jde o jeho předmět, rozsah, místo a čas; stačí i všeobecné vybídnutí k trestné činnosti určitého druhu.

Spoluvinník (návodce) ručí pak podle zákona za veškerý rozsah i výsledek trestné činnosti přímého pachatele, ač nepřekročil-li tento příkaz, spoluvinníkem mu daný. Že však o takovéto překročení příkazu šlo v souzeném případě, rozsudek nejen nezjišťuje, nýbrž nevychází nic takového na jevo.